Jack Reacher
recenze
Poslední sbohem (2012) / georginaaMilovníci spisovatele Lee Childa se dočkali knihy "Poslední sbohem" která popisuje - jak vlastně Jack opustil nedobrovolně armádu. Děj se odehrává pouze šest měsíců před první vydanou knihou "Jatka". Je březen 1997, ve státě Mississippi, kde se nalézá velká vojenská základna je nalezena mrtvá žena s proříznutým hrdlem. Aby vyloučili jakékoliv podezření, že vrahem je voják, základna je uzavřena. Na vyšetřování se podílí okresní šerifka, major vojenské policie Munro a Jack Reacher jako major vojenské policie měl za úkol, na vše dohlížet v přestrojení. Nesnadná mise přináší velké úskalí, zda stát za armádou a zničit si kariéru bez dalšího postupu, a nebo stát za Pentagonem a na dobro zmizet.
Poslední sbohem Lee Child
Děj se odehrává ve státě Mississippi v březnu 1997, pouhých šest měsíců před Jatkami, prvním Childovým thrillerem s Jackem Reacherem. Nesnadná mise přináší rozhodující okamžik v Reacherově vojenské kariéře. Reacher stojí před živ... více
Komentáře (5)
Přidat komentář
Já to nemyslel vůbec zle nebo abych demotivoval k dalšímu psaní.
Ale jak sama píšeš "myslela jsem že knihu naláká hlavní představení knihy u autora a né recenze", tak je to právě naopak. Navíc se nacházíme v sekci Recenze, takže by to mělo nějak vypadat.
Ber to tak, že čtenáři tak nějak ví, o čem kniha je už z anotace. Kdežto z recenze se dozví například o stylu psaní autora, o myšlenkách příběhu, o hlavních postavách, slabých místech atd. To je důležité zmínit právě v recenzi.
OK, vyzkoušela jsem to....a pokud to není ono, nebudu se pouštět do další .... myslela jsem že knihu naláká hlavní představení knihy u autora a né recenze....tak radši zůstanu pouze u toho čtení :-)
Neexistuje sice žádný univerzální návod na recenze, ale opravdu doporučuju si nějaký přečíst anebo nejlépe - přečíst pár recenzí na knihy a podívat se, jaké body obsahují a čemu se věnují.
Je mi líto, že to musím takhle říct, ale toto opravdu není recenze. Není to nic osobního a píšu to i pro ostatní - ale v recenzi nestačí nastínit děj příběhu. Příběh nebo anotace by měla v recenzi míť minimální zastoupení. Stále chybí nějaký rozbor knihy z hlediska kladů a záporů a nějaké finálního zhodnocení.
Nezapomínejte, že recenzi píšete pro někoho, kdo knihu nečetl a měli byste jí napsat tak, aby čtenáře na knihu nalákala anebo naopak.
Přidávám se k Paulhunterově doporučení. Opravdu je dobré si nějaké kvalitní recenze načíst a nechat se jimi poučit. Je dokonce z čeho vybírat. Třeba server iliteratura.cz má hodně kvalitních kritiků. Namátkou mě napadá třeba Pavel Mandys nebo Eva Klíčová (ta píše též do Hostu, také kvalitního kritického periodika, nebo i do Respektu). V Respektu jsou teď také prvotřídní filmové recenze Kamila Fily, který je sice ovšem vyšší liga (i z mého obdivného pohledu profesionálního kritika). Nebo je možné sáhnout po klasicích: z žijících Jiří Peňás, z nežijících třeba Havel nebo mistr mistrů Šalda (jeho recenze na první uvedení Maryši je kultovní). Recenze těchto autorů jsou navíc samy o sobě silným čtenářským zážitkem. z čehož plyne, že kritika je také svým způsobem uměním a vlastně takovým skromným pokračováním hodnoceného díla.
Pravda je také to, že neexistuje žádný jasný návod, jak recenzi psát. S jistou hořkostí se dá říci, že každá kritika je více méně omyl. Smyslem je, aby to byl omyl inspirativní, který čtenáře obohatí a umožní mu navázat s dílem (ať už ho četl nebo ne) osobnější vazbu.
Existují ovšem mnohé inspirativní články. Mezi nimi na první místo řadím mnou zbožňovaný Šadův text "Kritika patosem a inspirací", který plně doporučuji.
Většinu zmíněných materiálů najdete na netu nebo v knihovnách mezi sebranými spisy daných autorů.