Jak poznáte propracovanou severskou krimi? Táhne se! Bouře obzvlášť!

recenze

Bouře (2022) / KočkomilkaJana

Buď stárnu, nebo je Bouře od Kristiny Ohlsson čestným zástupcem této mé nové kategorie - kvalita se maličko táhne, aby měla správný základ. Možná to tak podobně je i s dobrým vývarem? Každopádně autorka se vrhla na novou sérii s novými hrdiny, tak se pojďme mrknout na to, jaký dojem na mne udělala.

Anotace knihy dává tušit, že klíč k záhadám v rukou drží muž nespecifikovaného věku, který se z města přestěhoval na venkov. A nejde o policistu. Tuto složku bude zastupovat sympatická žena, která bude primárně pátrat po zmizelé oblíbené učitelce. Nemám anotace ráda, drtivá většina autorů či nakladatelů či čert vem kdo neumí vytvořit dobrou anotaci - a žel bohu ani já ne. Anotace Bouře ve mne vyvolala dojem, že by mohlo jít o příjemný mix dvou mých oblíbenců - Nessera a Maye. Spojení mi vyvstanulo na mysli okamžitě - jeden autor hrdinovi zařídil antikvariát a druhý toho svého odstěhoval na ostrov, který se pojí s jeho mládím.

Jenže když mi kniha přišla domů, začíst se bylo peklo. Příběh se táhne na čtyřech liniích. Potkáváme se s pohřešovanou Agnes, s jejím synem Isakem a jeho kamarádem Karlem, s Augustem, Stockholmákem, a Marií, policistkou. Autorka Kristina Ohlsson je známá pro svou jinou severskou sérii, takže jsem hutnější start příběhu čekala. Dostala jsem ovšem něco, v čem by stála lžíce, jak tuhé čtení to bylo! Ještě na 100. stránce nevíme nic moc ani o Augustovi, ani Marii, Agnes se nám zatím ozvala tuším dvakrát. Do toho všeho Karl jen přiživuje děj svými obavami… Počkat! Vlastně ještě jeho máma má často slovo - prostě fakt přehnaně hustý guláš. Na jednu stranu to trhá nit myšlenek a tok sympatií, na stranu druhou to nutí číst. Nečteš = zapomeneš. A musíš dohledavat… To vracení se na předchozí stránky k dřívějším událostem Ohlsson naštěstí podpořila krátkými a údernými kapitolkami. Přestože na čtenáře chrlila jednu pecku za druhou, nevalila na něj balast. Vše mělo svůj smysl. Dobře, Mariina linie mne obtěžovala stejně jako projevy Karlovy matky Cecilie.

Co do logičnosti děje nemám vlastně žádných námitek. Ohlsson se řídila klasikou - v jednoduchosti je krása a náhoda je blbec. Vybudovaným zázemím v první polovině knihy si tak mohla v té druhé polovině objevovat důkazy, rozvíjet vztahy mezi hrdiny a gradace napětí nebyla zbrklá. I samotný závěr nebyl uspěchaný - a to jsem jela jak fretka, až se mi od stránek knihy kouřilo, jen abych si potvrdila své domněnky.

Bouře od Kristiny Ohlsson bych viděla jako hezký dárek na Vánoce či narozeniny pro někoho, kdo nepotřebuje hektolitry krve, aby si užil moderní detektivku. Ačkoliv se Bouře táhne a dává čtenáři zpočátku zabrat, výsledkem je příjemně strávený čas se zajímavou knihou.

Nad poklidnou vesničkou se stahují mračna. První díl atmosférické detektivní série. Stockholmský finančník August Strindberg se rozhodl pověsit kariéru na hřebík a otevřít si vetešnictví. Jenže s jeho příjezdem do ospalé pobřežn... více

Komentáře (0)