Jak to nevidí ostatní

recenze

Brilantně napsaný příběh devítiletého chlapce, který i přes poruchu zraku vidí mnohem více než všichni dospělí dohromady. Svou skulinkou vidí přesně to důležité, co ostatní přehlížejí. Stane se z něj nakonec reportér v utajení a vyřeší případ Pomněnkového domova, kde je nedůstojně zacházeno jak s jeho babičkou, tak s ostatními klienty tohoto zařízení pro seniory. Do boje se dává zcela sám, nakonec ale do svého týmu naláká nejen svou mámu, ale i celý domov důchodců a další lidi, stává se z něj hvězda.
Milo se cítí sám. Táta si našel Couru, s kterou má miminko. Jeho máma se utápí v depresi, tloustne, nedbá o sebe a Mila absolutně nechápe. Milovou největší kamarádkou je babička, která je už hodně senilní a Milo se o ni musí starat. Co Milova matka bere jako přítěž, to Mila baví a cítí se být užitečný. Sandy však starou paní přesune do domova důchodců. Milovi zbývá jediný přítel, prasátko Hamlet, ke kterému se však matka také nechová vůbec hezky. Při návštěvách starobince se Milo všímá detailů, tak jako u všeho a všech, co nemocné, ale přesto bystré dětské oči pozorují. Dává se do boje s bezcitnou sestrou Thornhillovou. Pomocnou ruku mu podává i syrský utečenec Tripi, který v domově vaří, a All, příbuzný, který zabral babiččin pokoj doma.
Malý Milo má silnou vůli, chce svůj případ dotáhnout až do konce, I když mu někdy přijde, že jsou všichni dospělí proti němu. Matka, která by mu měla být tou nejbližší osobou a největší oporou, mu hází klacky pod nohy a stále víc se mu vzdaluje. Dokonce i babička, kterou Milo zachraňuje, se v Pomněnkovém domě v dvaadevadesáti letech zamiluje a Milo to bere jsou zradu nejen vůči sobě, ale také především vůči dávno zemřelému dědečkovi. Milo ale vytrvává a závěr jeho boje je velkolepý. Jako mimochodem najde jeho matka v Tripim životního partnera a táta se vrací zpátky, blíž k Milovi.
Dospělé čtenáře tento příběh navede ke spoustě námětům k přemýšlení. Dětský hrdina vše vidí nezkaženým dětským pohledem, hledá spravedlnost, nezáludnost a dobrotu. Takový by přeci svět měl být, ne? Dospělí ale vůbec nejsou takoví, jak se dětem líčí. Mají velké chyby, zlozvyky a slabosti. A Milo to vše vidí a snaží se v tomhle zmateném světě vyznat. Dospělí se nechovají jako průvodci a ochránci. Jsou to slaboši a vlastně teprve díky Milovi se stávají lepšími lidmi.
V knížce narazíte i na úsměvné momenty, jazyková komika je zachována díky výbornému překladu.
Tato kniha vás pohltí, dostane, přečtete ji jedním dechem!

Obyčejný devítiletý kluk? To tedy Milo rozhodně není. Je kromobyčejný. Čím to, že vidí mnohem víc než jeho vrstevníci? Mnohem víc než jeho rodiče? Milo trpí vzácnou oční vadou, kvůli níž sice postupně slepne, ale současně také vid... více

Komentáře (0)