Jeden život nestačí

recenze

Jaroslavě Černé vloni vyšel román Týden blázna, který mě ohromil a příjemně překvapil. Na sklonku téhož roku se nakladatelství Alpress rozhodlo opět vydat jeden ze starších románů této spisovatelky. Kniha mě rozložila na úplně malinkaté částečky.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách. Současnost, minulost a hodně dávná minulost. V současnosti se ocitáme na oslavě stých narozenin paní Oldřišky. Na svůj věk je pořád čilá a bystrá dáma. Sympatie a laskavost z ní čiší na míle daleko. Při této příležitosti k nim zavítá mladý novinář. Paní Oldřiška chce jeho prostřednictvím předat vzkaz svému sousedovi Sašovi. Novinář vzkaz nechápe, ale když se se Sašou setká, dozví se od něj pohnutý příběh.

A tímto se dostáváme do doby před čtrnácti lety. Do doby, kdy Saša sloužil u vojáků. Jeho mozek byl zelený skrz na skrz. To se také odrazilo na výchově jeho tří dcer - přísná disciplína, naprostá poslušnost bez nějakých úlev, řád. Nejmladší dcera Pavla se proti jeho krutosti postavila a utekla z domu plná nenávisti.

V té nejvzdálenější minulosti se ocitáme ve starověkém Římu. Jsme svědky manželství Olivia a jeho mladinké ženy Alexandry. Ona je zlá a vypočítavá, veškeré služebnictvo se jí bojí. Jednoho dne dojde k tragédii - Alexandra ve vzteku zabije svou služku Sullu. Ta, než zemře, Alexandru prokleje.

Oba příběhy z minulosti se vzájemně prolínají a doplňují. A i když je příběh z Říma velmi zajímavý, více mě oslovil příběh Saši a jeho dcery Pavlínky. Dostal se mi pod kůži a jeden kapesník na závěr nestačil.

Sašu, jeho dril a krutost jsem nesnášela. Děvčata to měla moc těžké. Od povinností je neomluvila ani nemoc, prostě poslušnost na prvním místě. Autorka ho mistrně vykreslila - jeho povahu i chování. Nikdy bych takového člověka potkat nechtěla. Divím se, že to s ním jeho manželka a dvě starší dcery vydržely.

Oldřiška oproti němu byla chápající moudrá žena. Věděla víc než ostatní a její intuice ji nikdy nezklamala. Byla spravedlivá a dokázala všem pomoci. Určitě proto za ní chodila i nejmladší Pavla. Vylít si srdíčko a načerpat sílu. Ale Pavla to vzdala. Utekla od otce pryč a toulala se po světě. Na konci příběhu vyspěla a vzala na vědomí vše, co se jí přihodilo a smířila se se svým osudem.

Jaroslavě Černé se povedl napsat román o hledání sebe sama velice citlivě a s vynikající psychologií postav. Hrdinové nejsou jen černobílí, ale i oni mají dobré a špatné vlastnosti.

V příběhu objevíte hodně krásných myšlenek, které jsou více než pravdivé a musíte se nad jednotlivými slovy zamyslet.

Kdyby neexistuje... skutečnost není nikdy "kdyby". "Kdyby" se nikdy nestalo a nestane. Nemá smysl se tím trápit. Je dobré jít dál a neužírat se minulostí. Ona nás stejně, když to potřebuje, dostihne a ovlivní.

Těžko se mi na knize hledá něco negativního a ani nic hledat nebudu, protože z mého pohledu je příběh naprosto ideální. Mně maximálně sedla a s klidným svědomím ji budu doporučovat dál. Od Jaroslavy Černé mám vyhlédnuté další knihy. Věřím, že ani příště se ve výběru nespletu.

Také věřím, že nakladatelství Alpress bude i nadále pokračovat ve znovuvydávání autorčiných knihy, protože stojí za to.

Pavla vyrůstá se dvěma staršími sestrami v pekle příkazů a rozkazů. O co přísnější je vojenská výchova, o to dravější je její touha rodičovskému drilu uniknout. Když se jí to konečně podaří, odnáší si s sebou nenávist a odhodlání ... více

Komentáře (0)