Jedno tělo, spousta otázek... Každý nese svůj kousek viny

recenze

Musím uznat, že thrillerům jsem doposud houfně propadla pouze ve filmové podobě (zaprášený Stalker od Keplera by mohl na mé polici vyprávět). Kala je knihou, která mě v tomto směru vytáhla z mé čtenářské komfortní zóny. Po přečtení Kaly si ale připadám, jako kdyby mě Colin Walsh přetáhl knihou po palici a obrátil vše o 180 stupňů.

„Víte, co je na tom nejhorší? Když někdo odhalí tak hroznou lež? Ta úleva. Chvilková úleva. Potom může přijít peklo, ale na chvilku se… uvolníte.“

Irské přímořské maloměsto Kinlough, takový typický zapadákov, kde se každý zná s každým, a přitom vlastně nikdo nic neví. Každé sebemenší pozdvižení, a zejména to negativní, se promění buď ve snůšku drbů, nebo každý odvrací tvář a dělá, že zlo vlastně neexistuje.

Kdysi dávno byla šestičlená parta- Kala, Aoife, Helen, Joe, Mush a Aidan… Jenže to vše zaniklo v onen osudný den. Dnes je Aidan po smrti, Aoife vzala roha, Mush má znetvořený obličej a Kaliny ostatky se našly až děsivě krátce po tom, co se zbytek party znovu po dvaceti letech shledal. A vy si říkáte, co se tam, do háje, stalo a jak to všechno spolu souvisí? Otázky, otázky a zase samé otázky... Těch budete mít hromadu. Na třiceti procentech knihy jsem měla dva podezřelé, na padesáti už asi sedm. Zhruba ve dvou třetinách knihy jsem si už i já balila kufr, protože jsem začala věřit tomu, že jsem pachatelem možná nakonec i já.
Přesně takové pocity ve vás vyvolá Colin Walsh svou spletitou pavučinou událostí, kterou protkal celý děj. Událostí, které svou měrou přispěly k hrůzám jednoho tragického dne. Každý si nese svůj kousek viny, každý hledá své vykoupení...

Jakýkoliv záblesk nové informace mě hodil novým směrem, a já si užívala každou vteřinu, kdy jsem bažila po odhalení pravdy. S každou další informací jsem si ale připadala jako zmatený Mr. Bean, který pobíhá od jedné teorie k druhé, přitom všechny dávaly takový smysl, a vzápětí byly smeteny ze stolu.

Neustálá tenze, postupná dávka záhad a zvrácených tajemství, to vše vám Kala nabídne.

Knize ovšem musím vytknout i pár much. V první řadě upřímně doteď nechápu použití DU-formy v Joeových kapitolách. Na někoho určitě budou určité myšlenkové pasáže až moc filozofické, mně je však skvěle vynahradil místy super humor, hlavně co se dvojčat týče. Tahle kniha zejména by si ale zasloužila trochu bohatší závěr. Po rozpletení všech záhad to na mě bylo dost urychlené, klidně bych zde ocenila pár dalších kapitol nebo alespoň jeden vymazlený epilog. Takhle mi zůstala spousta otázek.

„Ticho není klid, kámo. Když je ticho, vycházej příšery.“

Pojďme si to ale ohodnotit jako celek. Můj strach ze žánru nebo z retro obálky byl absolutně zbytečný, naopak ji teď zpětně hodnotím velmi kladně, protože ruku na srdce, rozhodně zaujme oko. Příběh byl naprosto strhující, sedím teď jako Pablo Escobar v seriálu Narcos na lavičce a přemýšlím, co dál se svým životem... Ano, takhle dobré to za mě bylo. Rozhodně bych být autorem uvažovala o prodání práv na zfilmování, protože to úplně vidím v živých barvách jako další pompézní minisérii na Netflixu. Mělo to pár much? Ano, to mělo. I tak ale knihu budu všemi deseti doporučovat každému čtenáři, kterého potkám.

4/5


Tímto děkuji Nakladatelsvtví BETA za poskytnutí knihy pro recezní účely v rámci spolupráce.

V přímořské vesnici Kinlough na západním pobřeží Irska se poprvé po letech setkají tři staří přátelé. Oni – Helen, Joe a Mush – byli v létě 2003 součástí party šesti nerozlučných teenagerů, s lehkomyslnou Kalou v jejím středu. Ale... více

Komentáře (0)