Jen kus chleba, prosím
recenze
Vypravěčka (2014)
/ kerr.cani
Nikdy jsem nepochopila a zřejmě ani nepochopím, jak mohl existovat člověk, který rozpoutal něco tak velikého. A hlavně, jak ho mohli ostatní poslouchat? Prý měl Hitler působivé projevy. Lidé mu uvěřili, protože doufali v lepší zítřky a mysleli si, že on je zárukou právě takové budoucnosti. Většina němců, vlastně žádní lidé netušili, co se v koncentračních, neboli "pracovních" táborech dělo. Zatímco denně umírali tisíce židů v plynových komorách nebo vyčerpáním, ostatní si v poklidu žili své životy. Páni. Je to k neuvěření. Vlastně nevím, co přesně bych měla napsat, ačkoliv je tolik věcí, které chci vyjádřit. Ty pocity z toho všeho jsou k neuvěření. Čtu knížku a říkám si "Wow, ta se fakt pěkně čte, to je hezkej příběh". Jo.. A pak si uvědomím, že se to dělo. Tahle hrůza se opravdu STALA. My už to bereme jako něco, co je zapsáno v dějinách, je to dávná minulost, nám se to stát nemůže, Hitler byl blázen a zemřela spousta nevinných lidí. Vidět nějaký dokument nebo fotky, nažene nám to do očí slzy. Ale to je všechno. Uvědomujeme si vůbec, že tohle může přijít taktéž?
Svět se obrátí na ruby, všichni se zblázní. Kamarád se proti vám obrátí zády. Vyndá proti vám pistoli. Zastřelí vaší rodinu. Neuvědomujeme si, jak lehké je přijít o svůj život. Jak lehké je dopustit, aby někdo cizí držel náš vlastní život v jeho rukou. Jak lehké je stát na pokraji smrti, být na pomyslné hranici. Člověk pak přestane přemýšlet jako jeden. Začne myslet za jednu velkou skupinu, která je proti další velké skupině. I kdyby chtěl odporovat, nemůže. Zbijou ho, v horším případě zastřelí. Prokristapána, co se to dělo? Je mi z toho hrozně. V jednu chvíli, až se ti na vyšších místech rozhodnou, může znovu přijít válka. Pak my budeme jen figurkami v jejich hře. Budeme riskovat vlastní životy jen pro to, že si někdo umane, že začne válka.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich roz... více
jak "netušili" přece to byli hlavně Němci, kdo ty tábory nechal postavil, dělala v nich dozorce, vedení, kdo třídil šperky a jiné cennosti obětí, byli to Němci, kdo si kupoval lampy potažené lidskou kůží, to oni viděli své spoluobčany ve žlutou hvězdou na oblečení, to oni vypalovali jejich obchody a nakonec už tyto lidi nikdy nepotkali, to oni přebírali arizovaný majetek a stěhovali se do cizích bytů, to oni věděli, že jsou lidé, kteří nesmějí nic.
Páni, kdo jiný než Němci vraždil po celé Evropě a to ne jeden nebo dva zločinci, ale statisíce, Kdo ubíjel lidi na východě?
Jak by mohli Němci nevědět - nikdy si nevšimli dobytčáků s lidmi? nikdy neviděli otrhané a na smrt vyhublé sovětské vojáky, s nimiž se nezacházelo ani omylem dle ženevských konvencí?
Je to jen výmluva, kdo měl hlavu na ramenou věděl, že si nepřipouštěl, to je jiná káva, ale věděli všichni.