Jo Nesbø - N_ _ o _ _r

Je to tady! Nakladatelství Kniha Zlín získalo práva na vydání prvních tří dílů krimi série o policejním komisaři Harrym Holeovi, světoznámého norského autora Jo Nesbøho. Úvodní díl a zároveň Nesbøho první literární počin Netopýr (v orig. Flaggermusmannen), vyšel v Norsku v roce 1997 a okamžitě se stal bestsellerem. Získal ceny Rivertonprisen, za nejlepší literární nebo dramatické dílo s kriminální tematikou a Glasnøkkelen, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román. V ČR knihu před několika lety vydalo nakladatelství MOBA pod názvem Netopýří muž, dnes už je ale prakticky nesehnatelná a do rukou se dostala jen hrstce autorových příznivců. Ti, kteří to štěstí neměli, se ale nyní můžou těšit na zbrusu nový překlad, který vyjde 18. února. Jaký tedy Netopýr je? Začneme trochu metaforicky:    

Jedna prastará australská bajka vypráví příběh o tom, jak Klokan svolal všechna zvířata na poradu, aby zjistil, jak se vypořádat s krvelačným náčelníkem jedovatých ještěrek iguana, Mungoongalim. Úlohu zachránce vzal na sebe malý nenápadný hádek Ouyouboolooey, který byl ostatním zvířatům pro smích a nikdo nevěřil, že se mu podaří nad tímto bezcitným vrahem vyzrát. Hádek se vydal do Moongoongaliho tábořiště a v nestřeženém okamžiku mu ukořistil jedový váček, který si náčelník odložil při jedné ze svých krvavých hostin. Po návratu hádek všem ukázal jedový váček, který nesl v tlamě, a zvířata mu gratulovala. Když se pak zvířata odebrala do svých domovů, vyzval Klokan Ouyouboolooeyiho, aby váček vyplivl. Ten ale odpověděl tím, že Klokana uštkl a zabil. Odplazil se do křovin a dodnes se mstí za všechna příkoří, která mu byla kdy způsobena…  

V současné Austálii už neřádí hádek, ale pořádný Netopýr, který je pro místní domorodce kulturně zakořeněným symbolem smrti. Jednou z „netopýrových“ obětí je zavražděná třiadvacetiletá Norka, Inger Holterová. Osloské oddělení vražd posílá kriminalistu Harryho Holea, aby byl pomocníkem při vyšetřování a hlavně aby si odpočinul a vypořádal se svými osobními problémy. Harry však dlouho nedokáže jen nečinně přihlížet a aktivně se zapojí do vyšetřování. Brzy se ukáže, že to, co se zpočátku jevilo jako ojedinělá vražda, má spojitost s více případy po celém západním pobřeží a Harry zjišťuje, že je na stopě sériovému vrahovi, kterého musí zastavit dříve, než znovu udeří.  

Je nutné zmínit, že od Netopýra nelze očekávat příběh, na jaký jsme u Nesbøho zvyklí. Čtenář, znalý pozdějších děl, může mít zpočátku problém přivyknout odlišnému stylu. Děj je přímočařejší, rozmanitost a provázanost jednotlivých linií se ještě neprojevuje v takové míře. Spisovatelův osobitý styl se zde teprve formuje a můžeme sledovat, že i věrohodné zakomponování historických faktů do děje, které je jindy Nesbøho velkou předností, se řeší v Netopýrovi dost neuměle. V důsledku toho pak postavy jako klaun-tranzvestita nebo pouťový boxer promlouvají o minulosti Austrálie tak precizně, že by zahanbili nejednoho profesora historie. Naopak přednost, která autora zdobí už od počátku jeho spisovatelské kariéry, je schopnost udržet čtenáře neustále v pozoru. Využívá k tomu stále stejné prvky napětí, které rozvijí k dokonalosti v pozdějších dílech série. Příznačná je pro něj také práce s flashbacky, pomocí kterých se dozvídáme o Harrym informace z minulosti. Ty sice nejsou pro další pokračování série nikterak zásadní a spisovatel se o nich dále nezmiňuje, ale pomohou čtenářům pochopit Harryho mentalitu. Už od svých prvotin si drží statut objektivního vypravěče, který je pro čtenáře téměř neviditelným elementem. Příběh není zcizován a narušován, nerozvíjí se ani klamný a nedůvěryhodný vztah vypravěče a čtenáře. V této stylotvorné rovině se Netopýr s pozdějšími díly ztotožňuje.  

Tak jako pozorný čtenář recenze může díky metaforickému začátku vytušit průběh – stejný, pečlivý čtenář Nesbøho knih od počátku ví, že vrahem není zahradník, ale…