Těsně před Zázrakem jsem ležela na jipce a vypadalo to, že umřu, a máma mi pořád říkala, že je v pořádku to vzdát, že to můžu vzdát, a já jsem se to pokoušela udělat, ale moje plíce stále lapaly po vzduchu, a máma vzlykala tátovi na prsou něco, co bych byla radši neslyšela, a doufám, že máma nikdy nezjistí, že jsem to slyšela. Řekla: "Už nebudu máma." Dost mě to vzalo. Během celé schůzky rakovinového týmu jsem na to musela myslet. Nemohla jsem to dostat z hlavy - jakým tónem to říkala, jako už by nikdy neměla být šťastná, což je nejspíš pravda.
Kniha, která vám dokáže, že trápit se smrtí nemá smysl. Uvědomíte si věci, které vám dá jen vlastní zkušenost nebo tato kniha. I pár let vašeho života můžou být ty nejkrásnější, takové, které se už nedají zopakovat.
Kniha vypráví příběh obyčejné šestnáctileté dívky Hazel, která jen tak trochu umírá. Rozhodně si z toho ale nedělá těžkou hlavu. Lidé umírají pořád a je docela jedno jestli dřív nebo později. Tím víc nemá ráda utěšovaní ostatních, že vše bude dobré.
Její matka má v knize také velmi důležitou roli. Milující, aktivní matka, která svou dceru miluje nadevše - jako asi každá matka. Na pohled vypadá, že rakovinu své dcery snáší velmi dobře, ale jde poznat, že strach ze ztráty její milované Hazel dřímá i v ní.
Ačkoliv nerada, Hazel na přání své matky navštěvuje podpůrnou skupinu, v této skupině šlo jak o seznámení s lidmi, co mají stejný nebo podobný problém s rakovinou, tak o motivaci. Každopádně se každý ve skupině musel vždy představit, říct co mu je a pak se skupina rozloučila větou : "Dnešek prožijeme, jak nejlépe můžeme."
Díky této skupině, se Hazel seznámila s druhou hlavní postavou, tedy s Augustem Watersem, kterému sice vzala rakovina nohu, ale jejich lásku nějak neovlivnila. Vše se zdá být perfektní...no, až na to, že Hazel vlastně umírá. Mají spolu velké plány, jeden dokonce uskuteční a to jet za milovaným spisovatelem od Hazel, ale setkání jim přinese jen zklamání.
Nakonec rakovina, bohužel, opět zaútočí i na Augusta Waterse.
Jak to všechno dopadne si přečtěte sami :). Určitě se nemusíte bát, že by vás kniha nezaujala, ba naopak, jak se začtete, nepustí Vás. Jak si můžete všimnout, u každé anotace se píše, že je to nejsmutnější vtipný příběh. Určitě Vás tato kniha donutí přemýšlet nad hodnotou života a smrti.
Na vine sú hviezdy
John Green
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priat... více
Moc krásná knížka, brečela jsem u ní jako malá :)