Kde je mi dobře

recenze

Dva lidé, kteří se pro sebe narodili. Wyn a Harriet. Přijíždí na chatu v Maine, kam jezdí už deset let. S přáteli z vysoké školy si užijí léto u vody, sranda, odpočinek, dobré pití,..

Jenže co se stane, když dva z přátel tvořili pár, pak už 5 měsíců nejsou spolu, jenže to nedokázali říct rodině ani přátelům? Nejlepší kamarádka Harri, Sabrina se zasnoubila a na konci dovolené chce s přáteli malou svatbu. Harriet ví, že teď jí to tuplem nemůže říct. Ale však předstírat vztah po 8 letech s spolu je brnkačka. No a nebo možná ne…

Začátek knihy je malinko pomalejší, hlavně jsem nechápala, proč už spolu nejsou, když se evidentně oba stále milují. Ale čte se to dobře a postupně vás kniha čapne. Dojde postupně na jejich vzpomínky, povídání, začneme chápat obě strany, proč to ukončili.

A víte co? Můžete se u toho i něčemu přiučit. Jak důležitá je komunikace ve vztahu a nemyslet si věci za druhého. Všechny vztahy jsou o kompromisu a partnerské soužití obzvlášť.

Později nastanou i chvíle bolesti, kdy si všichni spolu promluví, protože tajemství neměla jen Harriet a Wyn, ale i ostatní přátelé. Sabrina, Cleo, Parth, Kimmi.

Prostředí knihy si mě získalo a já bych také chtěla na takovém místě týden pobýt. A někdy to není o místě, ale o člověku. Je mi dobře všude, když jsem tam s tím, koho miluju.

Citace z knihy: "Vyrobila jsi něco, co vypadá jako my?“ zeptá se.
Myslím, že všechno. Jsi na všech místech, kde jsem byla
nejšťastnější. Jsi tam, kde je moje mysl, když potřebuje uklidnit."

Konec je velmi dojemný a přinesl mi to, na co jsem celou dobu čekala. Velká spokojenost a doporučení.

Harriet a Wyn se potkali na vysoké a od té doby jsou dokonalý pár. Hodí se k sobě jako sůl a pepř, med a čaj, pomazánka a žemle. Až na to, že už se k sobě zas tak moc nehodí – z důvodů, o kterých spolu nemluví. Před pěti měsíci... více

Komentáře (0)