Když běhá žena

recenze

Když běhá žena (2014) / Safienka

„Lidé, kteří nemají odvahu přiznat, že si na běhání nepotrpí, rádi říkají běžcům, jak si ničí své tělo.“

Kdysi jsem na základní škole chodila na atletiku a běhala krátké tratě. Dokonce i na soutěži jsem byla. Ale to už je dávno a já jsem se od té doby nějak víc k běhání nedostala. Až v poslední době, kdy se začíná počasí umoudřovat, sluníčko je na obloze víc vidět a já mám chuť být neustále venku, se mi v hlavě objevila myšlenka o prvním vyběhnutí. Zatím je to pouze myšlenka, neboť je spousta důvodů, proč zrovna v tuto chvíli nemohu obout tenisky a vyběhnout. A zrovna v tomto mém rozpoložení se ke mně dostala knížka od Alexandry Heminsleyové, anglické novinářky, která taky otálela a nakonec zaběhla několik maratonů.
Neříkám, že potřebuju uběhnout maraton, to ne. Mně zatím stačí vyběhnout a přežít. Nerada se rozepisuji v úvodu, ale tentokrát si to nemohu odpustit. Protože věřím v to, že je na světě spousta lidí/žen, kteří jsou na tom stejně jako já a mohla by jim tato kniha pomoci.
O běhání jsem přečetla zatím jedno dílo a byla jsem nadšená. Ani tentokrát to není jiné. Ikdyž se jedná o zahraniční prostředí, tak je vše stejné či alespoň obdobné. Obout tenisky, zapnout MP3 přehrávač, nacpat sluchátka do uší, vzít do ruky flašku umí snad každý na světě. A co teprve samotná technika běhání, výběr obuvi, tratě či sportovní podprsenky. Mužská část čtenářů promine, ale kniha je opravdu dopodrobna věnována ženám.
Kniha je rozdělena do dvou částí. První část je věnována příběhu Alexandry. Tomu, jak se k běhání dostala, co tomu předcházelo, jaké pocity a nálady měla v průběhu svého běžeckého či neběžeckého života a zážitky z různých soutěží. Druhá část je věnována zajímavostem a praktickým věcem.
Knihy, které jsou psány dle skutečných událostí, jsou vždycky zajímavé. Alespoň já s nimi takovou zkušenost mám. Životy sportovců jsou obohaceny ještě o tu motivační část. Věřím, že ten, kdo knihu přečte, si půjde prohlédnout svoje tenisky, prozkoumat svoje sportovní oblečení, napustit flašku s vodou, nahrát do přehrávače písničky a vyrazí ven běhat. Ikdyž by nebyl zrovna tak akční, tak o tom začne přemýšlet a bude zase o krok blíž k tomu, aby svoje záměry uskutečnil.
Tato kniha není určena jen pro zaryté sportovce. Je určena pro jakoukoliv ženu, která by si chtěla udělat čas pro sebe. Protože to, že se dostanete ven a třeba jen chodíte, natož pak běháte, vám dodá obrovský díl svobody, očistí vám mysl, zažene chmury a nabije Vás tolika endorfiny, že budete mít dobré nálady na rozdávání. Kniha je určena také pro ty, kteří neví, jak to v této aktivitě chodí. Alexandra se snaží co nejlíp zmapovat svůj život a dát nám z něho co nejvíc zkušeností. Spolu s ní vzpomínáme na ty malé prvopočáteční krůčky, které jsou potřeba u všeho. Nejen u běhání.
Tím, že se ke mně dílo dostalo v příhodnou dobu, jsem ho přímo zhltla. Cpala jsem do sebe všechny možné informace, které jsou opravdu poctivě vypsány. Autorka se to snaží ženám ulehčit co nejvíc. Nemusíte se tak aspoň bát, že byste vyběhly a nevěděly co se sebou. Ikdyž se Alexandra zaměřuje spíše na vytrvalostní běhy, tak je kniha zpracována pro všechny. Můžete se zde dozvědět nejen to, jaké správné boty byste si měly pořídit, ale i jakou si vybrat co nejvhodnější podprsenku, kosmetiku, jak se správně přihlásit do soutěží, co dělat když se u vás projeví nějaké zdravotní problémy. Do placu dává i několik příběhů žen, které se musely probojovat k tomu, aby mohly běhat. Pro nás možná nemyslitelné, že bychom něco nemohly. Časy se mění.
Přemýšlím, co ještě víc napsat o této knize. Dílo bude určitě bližší tomu, kdo se alespoň trošičku zajímá a nebo by chtěl. Já v ní vidím velkého motivátora a právě ten prostředek, který mě donutí konečně zvednout zadek, odhodit stud a vyběhnout.


„Tak to byl můj příběh a v této části půjde o ten váš. Najdete tu odpovědi na problémy, s nimiž jsem si lámala hlavu, když jsem se učila běhat, i na otázky, které mi lidé od té doby kladou. Já sama jsem měla to štěstí, že jsem se většinou mohla obrátit na svého otce, ale jsou záležitosti, s jakými si prostě nevěděl rady. A tak jsem byla tím, kdo do internetového vyhledavače pozdě v noci píše: “Co se děje, když běháte s velkými ňadry?“ Strávila jsem tolik hodin, že se mi to ani nechce počítat, v obchodech s potřebami pro běžce a na prodejních výstavách, kde jsem se pokoušela přijít na to, k čemu vlastně určité kusy výbavy slouží.“

Tahle knížka o běhání dodá odvahu každé ženě, která by pro sebe chtěla něco udělat, ale v tělocvičnách se stydí, jóga ji nudí a na běhání si vždycky připadala moc tlustá, moc líná nebo moc neohrabaná... Autorka píše z vlastní zkuš... více

Komentáře (0)