Když neotřelý námět nestačí
recenze
Buzíčci (2013)
/ petr.z
Kniha by mohla být dobrá, kdyby ji neshazovalo nedotažené vyprávění či odbytá ediční práce. Autor se totiž nebojí vyprávět příběhy pohledem první osoby, což s sebou nese celou řadu logických lapsů a vypravěčských nedostatků. Hned v první povídce nás vypravěč, blogger, žádá, ať mu odpustíme překlepy a chyby, protože všechno píše na svém novém iPhonu. Namísto krátkých zápisků s chybami nás však čekají bezchybné obsáhlé blogové pasáže s poměrně dlouhými slovy cizího původu. Nejenže vůbec nelze uvěřit, že vzniky na iPhonu, ale spisovná čeština navíc těžce kontrastuje se snahou o vykreslení vypravěče jako pražského machýrka na prahu dospělosti s obrovským egem a morálkou typu po-mně-potopa.
Podobné problémy s vyprávěním se nesou v dalších povídkách, namátkou například povídka ve formě slohové práce desetiletého školáka, která je nevěrohodná ať už kvůli obrovskému rozsahu deseti stránek tištěného textu, které by žáci ve čtvrté-páté třídě určitě nepsali, anebo hloubkou svého intimního sdělení, ve kterém žák na více než deseti stránkách tištěného textu kontempluje nad životem se dvěma maminkami. Další z vícero nedotažených věcí je korespondence mezi vietnamským Čechem s jeho babičkou ve Vietnamu, ve které je údajně vše překládáno přes Google Translate. Zkuste si někdy s někým z Asie dopisovat pomocí GoogleTranslate přímo z češtiny a uvidíte, jak moc si popovídáte. I hra na tichou poštu je přesnější, přitom by stačilo říci, že to vypravěč zkouší se svojí obyčejnou domácí vietnamštinou a zhusta si vypomáhá slovníkem.
Námět knihy může být sebehodnotnější, ale to pro dobrou knížku nestačí. Knize by rozhodně prospělo vyprávění prostřednictvím vypravěče ve třetí osobě. Při jejím čtení mě formální lapsy a nedostatky rušily, a citelně tak snižovaly výpovědní sílu příběhů, které mi vícekrát připadaly uměle vykonstruované, byť se nejspíše zakládaly na skutečnosti. Kniha takto nemá šanci vymanit se ze stínu LGBT literatury pro LGBT čtenáře a jejich přátele. A je to velká škoda, protože mohla mít na víc.
Buzíčci
Jan Folný (p)
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní l... více
Souhlasím.
Psáno dospělým a navíc učitelem se to celé stává o to trapnější.