Když při čtení (ne)lapáte po dechu

recenze

Dech (2013) / Joella

Většina lidí má na tuto knihu kladný názor. Stejně tak všechny recenze na tuto knihu jsou na Databázi velmi pozitivní.

No a proto jsem se, stejně jako u Lodě mezi hvězdami, rozhodla napsat recenzi, která bohužel nebude tak pozitivní jako všechny ostatní. Vlastně nebude pozitivní vůbec.

Samotný nápad této knihy je naprosto fantastický - dystopický svět, kde lidé žijí v uzavřené kapsuli a za vzduch musejí platit. K tomu ještě krásně barevně sladěná, lehce pochmurná a zajímavá obálka - no nešáhli byste po té knize?

Já po ní teda šáhla. A doteď si nejsem jistá, jestli to nebyla chyba.

Hned první věcí, která mohla být skvělá, ale dopadla hůř než katastroficky, byly postavy. Celým dějem nás provázejí hned tři vypravěči - Alina, Bea a Quinn, kteří mají být každý naprosto rozdílný jak charakterem, tak prostředím, ve kterém se pohybují. Alina je rázná, nebojácná členka odboje, který tajně brojí proti vládě. Quinn je naopak v bavlnce vychovávaný syn jednoho z vůdců celé kapsule, tudíž všechno vždycky hraje v jeho prospěch. Nejhůře je na tom Bea, spíše tichá a laskavá dívka, která má tu smůlu, že pochází z jedné z nejnižších společenských vrstev. Každá z těchto postav se měla lišit naprosto vším, vždyť jsou to tři úplně protikladní lidé. A přesto byli všichni tři bezcharakterní, hloupí, protivní, nijací a když jsem četla, neviděla jsem mezi nimi žádný rozdíl. Ani nejmenší náznak toho, že by kapitolu vyprávěl někdo jiný, než tu předchozí. Navíc mi byly všechny postavy v celé knize nesympatické, bylo mi úplně jedno, jestli na další stránce umřou nebo naopak zachrání svět. A to to mělo na začátku takový potenciál.

Vedle toho, že autorka totálně zpackala charaktery postav, které vlastně ani žádné charaktery neměly, zničila taky děj. Já absolutně nechápu, jak mohla z tak bezvadného nápadu udělat něco takového. Vždyť za tohle by zasloužila zavřít. Tohle byl zločin proti literatuře.

Tak zaprvé: paní Crossan naprosto chybí řečnická obratnost a schopnost pracovat se slovy. V celé knize nebyla jediná záživná věta, která by ve mně vzbudila nějaký pocit. Přiznávám, možná je to chyba překladu. Je to však zároveň (a bohužel) jediná věc, kterou můžeme na překlad shodit.

Děj je zdlouhavý, nudný, nezáživný, celou knihu se prakticky neděje nic extra zajímavého a důležitého. To je jedna věc. To by se ještě přežít dalo. Ale ten hlavní kámen úrazu je, že všechno se odehrává až moc rychle, jako by autorka někam spěchala. Když už je celá ta kniha tak nudná, že při čtení málem usnete, nemohly by být ty důležitější scény aspoň o trochu delší? Očividně nemohly. Když už se konečně objevilo něco zajímavého (což byl výjimečný stav), bylo to popsáno, jako by to vůbec nebylo podstatné, paní Crossan to vyjádřila několika suchými, nezáživnými větami a honem dál. A to jsem se ještě nedostala k asi nejdůležitější části celé knihy - závěrečné bitvě, která má v podstatě rozhodnout o osudu všech postav a obyvatel celé kapsule - tak ta se odehrála na celých dvou stránkách. Potlesk prosím! A to ještě stylem, že jsem si ani nevšimla, že ta bitva vůbec začala.

No a nakonec tady máme milostné zápletky, které byly zaprvé naprosto stupidní, zadruhé otravné a zatřetí absolutně nereálné.

Já teda opravdu nevím, co se na tom komu mohlo líbit. Po dočtení mám takový dojem, že se autorka s někým vsadila, že dokáže totálně zdevastovat perfektní nápad na knihu. Mimochodem, stoprocentně by tu sázku vyhrála.

Víte, co byla jediná výhoda na celé téhle knize?

To, že vzhledem k tomu, jak autorka při psaní neustále spěchala, uteklo to opravdu neskutečně rychle.

No a mimoto jsem si rozhodně vzala ponaučení, jak se NEpíše kniha.

A přitom to mělo tak skvělou myšlenku! Tři naprosto rozdílné postavy, které se při vyprávění střídaly tak, že každý sebeméně šikovný autor by dokázal čtenáře napnout až do posledního nervu. Poutavá obálka, která vás přinejhorším zaujme, úžasný a vcelku originální nápad, děj, který kdyby byl kvalitně napsaný (čili kdyby nebyl přesně takový, jaký byl), tak by vás naprosto pohltil. Úplně všechno hrálo autorce do karet. A stejně prohrála.

Je nad úroveň mého chápání, jak se jí to mohlo povést, každopádně neumí to jen tak někdo, takže smekám.

Pokud si knihu budete chtít přečíst, mým názorem se rozhodně neřiďte. Třeba budete nadšení. Třeba vám bude rozum stát nad mou až příliš negativní recenzí a budete si říkat, jestli jste opravdu četli stejnou knihu, jako já.

Nejspíš četli. Vždyť koneckonců: sto lidí, sto názorů :))

---

Dech Sarah Crossan

Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzd... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---