Když rostliny a brouci promlouvají

recenze

Alyssa Gardnerová rozhodně není obyčejná dívka. Slyší šepotání hmyzu a rostlin, a aby toho nebylo málo její matka je zavřená v blázinci a hrozí, že se tam dříve či později také dostane. Nicméně se snaží nějak přežívat, především za podpory sousedovic Zacha s kterým se zná odmalička a je do něj tajně zamilovaná. Postupně ale zjišťuje, že přece jen možná není šílená a že Říše Divů existuje, proto se rozhodne putovat králičí dírou a dokázat že její matka není blázen. To by tu ale nesměl být Morfeus, který s ní má poněkud jiné plány.

Alenka v Říši Divů patřila v mém dětství mezi jedny z mých neoblíbenějších příběhů a vlastně pořád patří, viděla jsem tolik různých zpracování a všechny si je oblíbila, takže jsem se těšila i na tuhle sérii. Nemůžu sice říct, že by má vysoká očekávání byla splněna, ale celkově vzato nebylo Šepotání na svůj žánr vůbec špatné.

Autorčin styl byl rozhodně fajn a dost čtivý, do knihy jsem se dokázala i přes počáteční rozpaky velmi rychle začíst, a i přes nějaká ta zaškobrtnutí jsem si ji víceméně užívala. Je pravda, že někdy některé věty zněly dost kostrbatě a nesouvisle, ale předpokládám, že tohle je problém překladu a ne autorky samotné. Co se mi asi líbilo nejvíc byla schopnost vložit do Lewisovy ikonické Říše Divů vlastní nápady a udělat z ní vlastně něco úplně jiného. A to chce potlesk, ne vždy se mi sice všechny nápady líbily, hold Alenka má v mém srdci hodně velké místo, ale některé mě bavily a svou originalitou, hravostí a šíleností mě prostě nadchly. Nepůsobilo to jako prznění něčího díla, ale spíš jako pocta a tak to má být.

Ohledně postav, tady jsem občas měla lehčí problémy. Charaktery jsou rozhodně zajímavé, pokaždé když má nějaká postava problémy se šílenství je tu záruka že to bude zajímavé, protože šílenství vždycky všechno patřičně okoření pokud je zvládnuto dobře, a ani tady to nebylo vyloženě špatné, jenže... Pokud se na postavy zaměřím jednotlivě není pro mě lehké je nějak výrazně popsat, jejich síla tady totiž skví v interakci s ostatními. Alyssa je dobrá vypravěčka, ale opět jsem měla problémy s popisy (ano jsem na ně alergická a pokud jich je moc vidím rudě, obzvlášť když se týkají slintání nad chlapci), a ano, nechápala jsem její zaujatost Morfeem. Chápu, že byl asi sexy, tajemný a tak podobně, měla s ním společnost minulost a spojovalo jí s ním její temné já, ale ani to nevysvětluje proč by do něj měla být až tak moc zblázněná, když odjakživa touží po Zachovi. Prostě to působí vynuceně a já vynucenosti vážně nemám ráda, naštěstí, se tahle kniha na to až tak moc nesoustředí, spíš až ke konci, takže jsem byla schopna se přes to jakž takž přenést, i když jsem se za to občas tloukla do hlavy. Hold young-adult, co si budeme nalhávat, v tomhle žánru to ani jinak nejde. Takže po konečném součtu mi Alyssa zas až tak vyjímečná nepřišla a nedokázala jsem se s ní příliš sžít. Zach je podobný případ, možná o něco horší, protože z něj nevychází jediný originální prvek. Typický dokonalý kluk s nějakou tou smutnou minulostí, který ale hrdinku miluje a udělal by pro ní první poslední a samozřejmě musí bojovat proti svému sokovi. Ten je na první pohled bastard/zkažený/nebo mu jde jen o to hrdinku využívat a nebo ji prostě nemůže nabídnout šťastný život, zkrátka něco co tu bylo milionkrát. Takže rozhodně nic co by mě nějak zvlášť upoutalo či dokonce nadchlo. Jedinou pořádnou postavou je pak asi jen Morfeus, působí jako onen bastard, je tajuplný, nepředvídatelný, má spoustu tajemství a očividně není takový jak se na první pohled zdá. Přesně tenhle typ charakterů je moje krevní skupina, takže jsem si ho okamžitě oblíbila, i když samozřejmě nepatří k vrcholu tohohle typu postav (kdepak na Lokiho tenhle můří floutek nemá ani zdaleka XD). Jak už jsem se ale zmiňovala, jakmile jsou tihle tři pohromadě, okamžitě to nabírá jiný rozměr a to mě bavilo. Vzájemné pošťuchování mezi Zachem a Morfeem, provokování, hlášky a i ta Alyssina nerozhodnost se dala snést, tedy do té doby než je Zach odklizen z pole a je dán prostor vztahu AlyssaxMorfeus, který mi byl dost otravný.

Začátek téhle knihy je poněkud pozvolnější, ale zaujme mnoha otázkami. Proč Alyssa slyší rostliny a brouky? Proč je její matka zavřená v blázinci? Co mají společného s Říši Divů a tak podobně, což udrží vaši pozornost a rozhodně chcete číst dál abyste se dozvěděli jak to tedy všechno je. Tajuplnost v téhle knize je dávkována přesně na míru, není to přehnané, žádné zybtečné napínání, ale není ji ani příliš málo, pro mě to bylo tak akorát. A jak člověk postupuje dál, je o čím dál tím zamotanější a zjišťujeme, že je všechno mnohem složitější a příběh má nějakou tu hloubku. S čímž samozřejmě roste i počet otázek. Na druhou stranu to místy bylo možná až moc zamotané a ne vždy se v tom dalo vyznat, občas jsem měla problémy pochopit co se vlastně děje a proč se to děje, někdy jsem nechápala příčiny a důsledky, jakoby tomu občas chyběl řád (i když Lewisova Alenka toho řádu tak moc nemá XD), ale nebylo to zas až v takovém množství aby mi to požitek vyloženě znechutilo.

Závěrem, začátek série který zaujme, který je občas správně šílený a crazy, a který i přes nějaké ty chybičky patří k tomu lepšímu co může young-adult nabídnout. Nebylo to sice nic co by mi vyrazilo dech, ale bavilo mě to a to se počítá.

Hodnocení: 7,5/10

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj prosl... více

Komentáře (0)