Když svět přestane být růžový...

recenze

Jmenuji se Julie. Tohle je příběh léta, který jsem strávila v majáku na jednom skotském ostrově. Léta, kdy jsme málem přišla o mámu a našla žraloka staršího než stromy. Ale nebojte, tímhle jsem vám konec příběhu nevyzradila.
Britská autorka Kiran Millwood Hargrave (*1990) se svým manželem, ilustrátorem Tomem de Frestonem nazývají knihu Julie a žralok (orig. Julia and the Shark) za své covidové dílo, jenž vydali ho v roce 2021, v době nejsilnějších restrikcí. A přestože kniha dějově nemá s touto epidemií vůbec nic společného, spisovatelku nedávná celosvětová kalamita inspirovala důležitým prvkem izolovaností. Obdobně jako jsme museli být uzavřeni se svými rodinami v bytech a domech, i hlavní hrdinka je vlastně se svojí rodinou uzavřena na vzdáleném Shetlandském ostrově Unts, nejsevernější enklávě Velké Británie, v chladných vodách Severního moře.
Vypravěčem a hrdinkou knihy je Julie, které je deset let a dvě stě tři dnů. Žije se svými rodiči, vědeckými pracovníky, na idylickém pobřeží Cornwallu. Její táta dostal za úkol naprogramovat maják na Shetlandských ostrovech, kde cesta trvá čtyři dny. To je déle, než by vám trvalo doletět do Austrálie, která leží na opačném konci zeměkoule, a zpátky. Dvakrát.: jak Julie připomíná. Její matka, mořská bioložka, v tom vidí jedinečnou šanci vidět a prozkoumat žraloka grónského, jedno z nejúžasnějších stvoření na Zemi. Bezmála tunu vážící ryba, která má jednu neuvěřitelnou schopnost - dožít se až čtyř set let. A tak se dohodnou, že na ostrov odjedou všichni, celá rodina, včetně kočky jménem Nudle.
Možné idylické dobrodružství mladé dívky, které ještě podtrhují různé úsměvné popisy z cesty, jako třeba problémy s kočkou a jejím záchodkem, ovšem jemně narušují temné nálady, které nakonec vygradují na ostrově. Tam sice poznává Julie kluka jménem Kin, který stejně jako Julie miluje objevování světa a života v mořích, je fascinován hlubokým vesmírem nad námi, jenže jejich přátelství díky šikaně zbylých dětí na ostrově začíná mít povážlivé trhliny. Julie se začíná uzavírat do sebe, čemuž velmi přispívá stále zhoršující se atmosféra mezi rodiči. Maminka začíná být přímo posedlá objevením žraloka, a tomu až neracionálně podřizuje chod a fungování rodiny. Celou tuto ponurou a depresivní náladu autorka zdůrazňuje formou nočních můr, ve kterých figuruje hrozivá postava žraloka vynořujícího se z temnot oceánu. To vše ještě podtrhují monochromatické černobílé ilustrace narušené jedinou zlatavou barvou.
Ponurost příběh vytváří především fakt, že autorka nám vše vypráví očima dítěte, které nerozumí důvodům, proč se z milované maminky stává vychrtlá bytost bez emocí, která jen má v hlavě jen žraloka. Jako dítě začíná problémy v rodině vztahovat na sebe, především v momentě, kdy najde starou matčinu fotku s nápisem nikdy víc. A odtud je to už jen krůček k tragédii.
Román Julie a žralok je sice koncipován jako dětská kniha, ale k dětské bezstarostnosti má velmi daleko. To je možná důvod, proč knihu více čtou spíše dospělí, jenž ocení i její kvality.
Knihu, která byla v Británii v roce 2021 vyhlášena za jednu z nejlepších dětských knih roku, přeložila Anežka Mann a vydalo nakl. Slovart na počátku roku 2023.

Jmenuju se Julie. Tohle je příběh léta, kdy jsem málem ztratila svou mámu a našla žraloka staršího než stromy. Julie se spolu se svými rodiči vydala na odlehlý ostrov v Severním moři, daleko od jejich domova v Cornwallu - její tát... více

Komentáře (0)