Byl to úúúplně první cestopis, který jsem ještě jako osmiletý kluk přečetl a který podnítil můj zájem o Borneo, Jávu a vůbec o celou oblast jihovýchodní Asie. A potažmo o zeměpis a cestování vůbec.
Pak se mi kniha ztratila a desítky let jsem ji nedržel v ruce. Ale na Tehugu, domorodého průvodce autorovy výpravy si pamatuji dodnes. Bohužel - původní vydání je jen jedno. V r. 1973 byla kniha vydána znovu a původní fotografie byly nahrazeny nevkusnými (byť docela povedenými) linoryty (či jak se ona technika nazývá). A právě tu jsem si před několika dny koupil (bohužel).
.
.
.
Jak někdo může vydat cestopis bez fotografií (zvláště když od dob Marca Pola jsme dnes už úplně někde jinde)?
Umíte si představit Kon Tiki bez fotek? Ano, tam jsou černobílé (v době jejich vzniku byla barevná fotografie raritou), ale jsou tam! Ta autenticita atmosféry, kvůli které máte při usínání pocit, že slyšíte šum moře a šplouchání velryb...
.
.
.
A o tu autentickou atmosféru jsem v té druhé verzi knihy "Do hlubin džungle" připraven, byť se v ní nejednalo o moře, ani o velryby. Pět hvězdiček za vydání z roku 1967, to novější vydání raději hodnotit nebudu.
Do hlubin džungle
Jørgen Bitsch
Tentokrát nás kniha zavede na Borneo, tajuplný ostrov, v jehož vodách byl po staletí ráj pirátů a kde se hrůzněji než kdekoli jinde na světě provozoval lov lidských lebek. Bitsche však nelákala jen nepřístupnost džungle v jeho vni... více
Souhlasím s Vámi. Tuto knihu jsem sice nečetla, ale četla jsem Kon Tiki, Stinglovy cestopisy. Černobílé fotografie mi nevadí, mnohdy spíš naopak. Ale rádoby umělecké grafiky v cestopisu mi vadí, ty socialistické zvlášť.