Během čtení jsem v sobě pociťovala zcela protichůdné pocity. Hnus z toho, že se takové věci dětem dějí, a radost z toho, že se o tom dá psát přijatelnou formou.
Tuhle knihu považuju za výborný prostředek k nastartování procesu vyhojení vlastních traumat a bolesti nejen u mladistvých a dospívajících, ale i u nás dospěláků, kteří si s sebou životem tahají nějakou tu nespravedlnost.
Přestože se jedná o fiktivní příběh (jehož fiktivitu vidím nejvíce v překombinování všech možných útrap, které si dovedete u 13-leté dívky vymyslet), jsou v něm zasazené střípky témat, se kterými se potkávám mmj. ve své práci s mladistvými, kteří si leckdy prošli zneužíváním či jiným omezováním na svobodě.
Samotný fakt, že TIP na tuhle knihu jsem dostala od mladé ženy, se kterou pracuji, je pro mne známkou smysluplnosti jejího vydání!
Několikrát jsou tu jako rušivé zmiňované kapitoly věnující se obnovování společenského života hlavní hrdninky. Z mého pohledu (a opět i pracovního) to velmi příjemně rozmělňuje syrové vzpomínání a vyvstávání traumatických prožitků Angie (potažmo čtenáře/ky). Obsah věnující se třem liniím (přítomnost hojení - rodinné vztahy, terapie přítomnost sociálního znovuzačlenění - spolužáci a přátelé, a minulost - vzpomínky jednotlivých osobností v Angie) dohromady dává syté svědectví o tom, že LZE HOJIT i obrovské rány na duši, a že NENÍ NUTNÉ CELÝ ŽIVOT S SEBOU TAHAT SVOJE TRAUMATA, která neumožňují plnohodnotný život.
Návrat z temnoty
Liz Coley
Bylo jí třináct, když se ztratila. Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé. Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vr... více
Během čtení jsem v sobě pociťovala zcela protichůdné pocity. Hnus z toho, že se takové věci dětem dějí, a radost z toho, že se o tom dá psát přijatelnou formou.
Tuhle knihu považuju za výborný prostředek k nastartování procesu vyhojení vlastních traumat a bolesti nejen u mladistvých a dospívajících, ale i u nás dospěláků, kteří si s sebou životem tahají nějakou tu nespravedlnost.
Přestože se jedná o fiktivní příběh (jehož fiktivitu vidím nejvíce v překombinování všech možných útrap, které si dovedete u 13-leté dívky vymyslet), jsou v něm zasazené střípky témat, se kterými se potkávám mmj. ve své práci s mladistvými, kteří si leckdy prošli zneužíváním či jiným omezováním na svobodě.
Samotný fakt, že TIP na tuhle knihu jsem dostala od mladé ženy, se kterou pracuji, je pro mne známkou smysluplnosti jejího vydání!
Několikrát jsou tu jako rušivé zmiňované kapitoly věnující se obnovování společenského života hlavní hrdninky. Z mého pohledu (a opět i pracovního) to velmi příjemně rozmělňuje syrové vzpomínání a vyvstávání traumatických prožitků Angie (potažmo čtenáře/ky). Obsah věnující se třem liniím (přítomnost hojení - rodinné vztahy, terapie přítomnost sociálního znovuzačlenění - spolužáci a přátelé, a minulost - vzpomínky jednotlivých osobností v Angie) dohromady dává syté svědectví o tom, že LZE HOJIT i obrovské rány na duši, a že NENÍ NUTNÉ CELÝ ŽIVOT S SEBOU TAHAT SVOJE TRAUMATA, která neumožňují plnohodnotný život.