Krásně cynická

recenze

„A pak už máte tři měsíce do finiše a musíte najít fotografa, který nemá ve svém portfoliu nevěsty s kačením ksichtem (je to těžší, než byste čekali), sháníte šaty pro družičky, které nesmějí vypadat jako šaty pro družičky, plus floristu, který vám zajistí sasanky mimo sezonu, protože – proč? Protože pivoňky jsou naprostá amatérština.“

A zrodila se hvězda. Je neuvěřitelné, že Nejšťastnější dívka na světě je prvotinou Jessicy Knollové. Kniha je detailně propracovaná. Vyprávění je skvěle vystavěné. Minulost a přítomnost se přirozeně prolínají. Hluboce studuje psychologii postav a jejich motivy. Příběh je silný a ukazuje, že nic není černobílé a navzdory své vážnosti mě nejednou rozesmál. Autorka používá květnatá souvětí, která mi evokují styl J. K. Rowlingové. A velmi chválím i překlad a slovní zásobu Jaroslavy Novotné.

Po poněkud kostrbaté první kapitole jsem se začetla a přečetla knihu prakticky na jeden zátah. Když mě manžel viděl číst s vyvalenýma očima, ústy do kořán a rukou přes pusu, zeptal se mě, proč proboha čtu takové věci. Ale kdo by čekal, že se nejedná o „obyčejný“ román, kde se hrdinka vyrovnává s prožitým traumatem. Název Nejšťastnější dívka na světě jen dokládá autorčin sarkasmus. Moc jsem se vnitřním cynismem Ani bavila, ale naskakovala mi husí kůže, protože byla uvnitř „mrtvá.“ A bála jsem se číst dál, protože jsem věděla, že zjistím, proč tomu tak je. A zároveň jsem nemohla přestat…

„Mám ráda neobvyklé věci v posteli. Ačkoliv Luke a já máme velmi rozdílnou představu o tom, co je neobvyklé (on: dělat to na pejska a tahání za vlasy, já: elektrické šoky do kundy a roubík v puse, abych neřvala).“

Mám jednu výtku, a abyste ji pochopili, musím bohužel trochu prozradit. A vy víte, jak nesnáším spoilery v recenzích. Pokud si nechcete zkazit překvapení, přeskočte prosím na následující odstavec. ******* Střelba by měla mít dle mého názoru víc obětí. Je to hrozné, ale je to tak. Pokud se situace vyvíjela, jak se vyvíjela, aktéři se chovali dle zavedeného vzorce a jeden stál na hromadě těl (!!!), není logické, aby vše viděla Ani na vlastní oči. Navíc pokud se jinde dusili kouřem, mělo by přímo v místě dění zůstat víc obětí v podobě imobilních prvních raněných. A pokud se tam spustily rozstřikovače, neměl by se požár takto rozšířit. ******* Rozebrala a vysvětlila bych to víc, ale to už byste pak věděli všechno. Závěrem je, že s touto myšlenkou si měla autorka více pohrát. A je to jen drobnost (malinkatý kaz na celkovém dojmu), která mi, jako příběhové puntičkářce, nedala spát.

Knollová se skvěle vcítila do určitých pasáží. Jsou popsány brilantně a vtáhly mě do děje. Jako by se všechno dělo mně. Už samotné věnování na začátku knihy mě zamrazilo a ve mně začal hlodat červíček pochybností. Nedalo mi to a zjistila jsem šokující věc. A to, že ne všechny události v knize jsou smyšlené. Autorka čerpá z vlastní tragické zkušenosti a na knize je to znát. Mě jako matku toto zjištění zanechává rozklepanou a rozhodnutou přihlásit dcerku na bojový sport. A vštěpovat jí nebezpečí naší doby. Nejlépe tak, že jí knihu dám přečíst.

Knihu doporučují přečíst všem ženám a matky nabádám, aby ji daly k přečtení i dcerám. Jsou věci, o kterých se nemluví, ale mělo by se. A díky vlastní zkušenosti může kniha poskytnout i jakýsi návod pro krizovou situaci (popřípadě jak jí předejít), ve které se ocitla Ani. Hrdinka si mě získala navzdory tomu, že svým knihám ohýbá rohy a já na ni a všechny TifAni na světě budu myslet ještě dlouho.

Její dokonalý život je dokonalá lež. Osmadvacetiletá TifAni je hrdá na to, čeho v životě dosáhla: má práci v redakci prestižního módního časopisu v New Yorku, jak si to dávno vysnila, a teď ji čeká už jen zářná budoucnost. ... více

Komentáře (0)