Tohle je asi nejzajímavější kniha, kterou jsem letos četla. Mohamed Mbougar Sarr je mladý senegalský autor, který píše francouzsky, a Nejzasutější vzpomínka na lidi není rozhodně jeho prvotinou.
Anotace v první větě říká, že mladý (a začínající) senegalský spisovatel Diégane Latyr Faye v Paříži objeví legendární ztracenou knihu Labyrint nelidskosti, vydanou roku 1938. Pro mě byla labyritem celá tato pozoruhodná kniha. Zavádí nás na stopu fiktivního spisovatele T. C. Elimana, po němž zůstal především zmíněný Labyrint nelidskosti, lidských doteků zanechal pramálo. Je ale kniha opravdu jeho? Je to skutečně takový literární génius, nebo bohapustý napodobitel, vykradač cizích děl? Jaké je (smyšlené) historické pozadí (fiktivní) knihy?
Místy jsem se v knize ztrácela, místy mě uchvacovaly některé scény, ohromně mě těšil plný, bohatý jazyk. Přímou řeč střídá nepřímá a polopřímá, což někdy vede k mírné zmatenosti (aspoň mojí, když už se mi vážně chtělo spát a vážně se mi nechtělo knížku odložit), kultivovaným jazykem se prodírá slang, vulgarity... Pojí se v ní skutečná i fiktivní historie, její jazyk mluví o jazyce, ale i o lásce, sexu, strachu a naději.
Doufám, že Argo, které knihu v překladu Anežky Charvátové vypravilo a vybavilo ji podmanivou obálkou, kterou zaumně skrývá červená manžeta (sic), vydá i některou z dalších Sarrových knih.
Nejzasutější vzpomínka na lidi
Mohamed Mbougar Sarr
Mladý (a začínající) senegalský spisovatel Diégane Latyr Faye v Paříži objeví legendární ztracenou knihu Labyrint nelidskosti, vydanou roku 1938. Její autor, vystupující pod jménem či pseudonymem T. C. Elimane, označovaný dobovou ... více
