Lampička.

recenze

Byl jednou jeden maják. Maják stál na poloostrůvku, který visel jen na vlásku u pevniny. Žil v něm správce August se svou dcerou. Ta se sice jmenovala Emílie, ale nikdo jí neřekl jinak než Lampička. Denně totiž vyšlapala šedesát jedna schodů, aby rozsvítila světlo majáku, protože jejímu otci chybí jedna noha (proč, to Lampička netuší) a často z jeho dechu cítí alkohol. A maminka? Ta před dvěma lety zemřela.

Jednoho bouřlivého večera, kdy Lampičce dojdou sirky, a maják tak zůstane ukrytý v temnotě bouřlivé noci, se vše zvrtne. Jak? To si musíte přečíst! Jen vám prozradím, že poputujete do admirálova černého domu s tajemným pokojem ve věži, kde podle místních drbů žije netvor...

Tohle byla naprostá lahůdka. Nádhera. Pohlazení po duši. Knižní láska. Nekecám.
Celý příběh se pro mě nesl v atmosféře dětské klasiky, kterou miluju (mimochodem, kdo ještě nečetl Malou princeznu, měl by si ji přidat na svůj seznam stejně jako tadyhle Lampičku). V knize najdeme všechno - piráty, mořské panny, tajemno, napětí, ale hlavně - autorka skrze příběh skvěle vystihuje lidskou povahu. Ukazuje nám, jak lidé umí být milí, odvážní, plní ochoty někomu pomoci, ale také krutí, sobečtí a plní předsudků.

Jen pozor, není to takový ten moderní fantasy styl, opravdu se nese v duchu stylu klasiky, nemusí proto sednout každému. Mně se však líbila o to více. Mám silné tušení, že se objeví mezi tím nejlepším, co jsem letos četla .

Lampička je příběh o moři. Vypráví o tajuplných mořských bytostech a divokých pirátech. O černém domě admirála, ve kterém prý bydlí netvor. O šedém majáku na ostrůvku, který jen na vlásku visí u pevniny. O Lampičce, dcerce strážce... více

Komentáře (0)