Zakryl jsem si obličej rouškou a vstoupil do prvního vagonu. Rouška mi byla stejně platná asi jako hedvábný slunečník proti tyfu, ale usoudil jsem, že mě třeba alespoň trochu ochrání. Ve vagonu leželi muži, ženy a děti všeho věku. Kdybychom dorazili do tábora dřív, mohli ještě žít...

Ač by to podle ukázky mohlo působit jinak, není to kniha o válečných věcech. Je to kniha o vztazích, o lásce a o naději...

Zubař Max je Američan a působí v Německu za druhé světové války jako zdravotník. Shodou náhod se seznámí s mladou Mettou, oba se do sebe zamilují. Konec války je však rozdělí... mladý muž se snaží svou lásku po dlouhou dobu, najít, ale nedaří se mu to.
Po mnoha letech se Max již jako starý muž se svou dcerou Bethany rozhodne znovu pátrat po svém ztraceném dítěti. Přežilo? Přežila jeho láska Metta? A dostane Max možnost vidět své dítě?

Očekávala jsem trošku něco jiného, dostala jsem hodně romantiky, tři časové roviny, které do sebe zapadly, ale... něco mi chybělo. Něco opravdového, něco co by mne chytlo... Kniha to není špatná, ale... některé věci mi přišly hodně přitažené za vlasy (100km autem k hranicím s Francií bez jakýchkoliv kontrol?!?!?), neskutečné množství náhod a štěstí (jako vážně by Johannu nechali dále pracovat???). Četla jsem hodně knih o válce a tahle mi přijde jako ta méně povedená...

Hvězdičku dávám navíc za hezkou obálku, ale stále mi vrtá hlavou název knihy, neboť jsem stále nepochopila smysl tohoto názvu.

Není to špatné čtení, ale jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila z knihovny.

---

Přes zákruty řeky Aimie K. Runyan

Napínavý román se odehrává ve dvou zemích a časových rovinách, které se vzájemně prolínají – v nacistickém Německu za války a v současné Kalifornii. Zachycuje osudy Maxe, Metty a její sestry Johanny. Novomanžele Johannu a Haralda... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---