Léčba Shopenhauerem - od filozofie k terapii

recenze

Léčba Schopenhauerem (2010) 5 z 5 / Lakomec666
Léčba Schopenhauerem

„Nepochybuji o tom, že než tahle skupina skončí, ukáže se, že jste si navzájem ohromně užiteční.“ Str. 334. Někdy začínám číst knihu tak, že si přečtu její poslední větu, asi to nemá příliš opodstatněný smysl. Zmírňuje mi to však smutek, který nevyhnutelně nastane, pokud knihu dočtu. Příběh se dovine do poslední chvilky života a zbude jen vzpomínka. Ale všechno pěkně popořadě. Dílo z pera uznávaného existenciálního psychoterapeuta Irvina Davida Yaloma, který desetiletí léčí lidské duše, přináší porozumění schopnosti navázání vztahu se svými klientem. Vztah je základním paradigmatem psychoterapie a kniha Léčba Schopenhauerem vám jej položí na talíř jako chutné menu, do dlaní vloží stříbrný příbor, nalije archivní víno a spustí proud myšlenek.
Kniha je mistrně vedena v několika rovinách. Základem je psychologický a psychoterapeutický vhled do fungování terapeutické skupiny a to je jako přijít do lunaparku. Nechybí v něm vůbec nic - zrcadlové bludiště, dům hrůzy, horská dráha či cukrová vata, která se lepí na prsty. Celý lunapark je postavený na autorově zkušenosti z praxe. Filozofická linka knize dodává skutečný background, který se neschovává za žádné tapety, ale rosí se v celém ději jako padající mlha. Schopenhauerova filozofe (a nejen jeho) obratně doplňuje autorovy zkušenosti.

Druhou rovinou je pohled do života Arthura Schopenhauera, cílem je představit hluboké myšlenky tohoto nadčasového filozofa některým „nepolíbeným“ čtenářům. Milovník filozofie by mohl mít jisté námitky vůči formě vyprávění, která odráží beletristické zpracování tématu, ale jistě autorovi odpustí jeho uměleckou invenci. Kapitoly ze života filozofa zpomalují čtení a v poslední třetině knihy mě přímo ubíjely. Pokaždé, když následovala kapitola o Schopenhauerovi, přelistoval jsem na její konec, abych viděl, jak moc mě zdrží, jak dlouho budu ještě stát ve frontě na další jízdu kolotoče. Naštěstí mě ani jedna tato kapitola nenudila. Přinesly mi možnost zamyslet se nad oblíbenou filosofií. Nicméně i tak už jsem chtěl být zpátky na sedačce atrakce v Disneylandu. Autor si ke konci dějové linky o Schopenhauerovi pokládá otázku, jestli by se stal psychoterapeutem a odpověď zní jednoznačně - ano.

Život je striktně lineární, tak by se dalo začít s nahlédnutím do děje knihy. Hlavní postavou je ovdovělý Julius, psychoterapeut mající skvělou reputaci a úspěchy. Jeden všední den, který se nezdá být nijak výjimečný, však přinese probuzení z kocoviny života. Přinese zjištění nastávající konečnosti jeho bytí, nesmiřitelné bilancování. Plíživé pochybnosti o užitečnosti svého celoživotního snažení přivedou jeho touhu k potřebě zjistit, zda i při svých neúspěšných terapiích přece jen nezasel špetku takzvaného opožděného efektu terapie a zda se životy jeho pacientů po jisté době nezlepšily. Odváží se tedy zkontaktovat Philipa. Philip je kaňka černého inkoustu na Juliově stole, která se po tři roky individuální terapie vpíjela do ořechové desky. Mořila čím dál víc krásného dřeva, než Philip odešel. Skvrna však navždy zůstane jizvou, která se sice zhojí, ale nikdy nezmizí. Julius při setkání s Philipem zjišťuje jeho velký posun. Philip využívá nastalou situaci a navrhuje Juliovi oboustranně výhodnou dohodu. Každý se svým osobním motivem vstoupí do společenské smlouvy, která na konci knihy přinese dojemný epitaf. Julius doufá, že Philipovi pomůže otevřít jeho emoční otupělost a tím napravit své pociťované selhání, Philip zase očekává, že po splnění Juliových podmínek od něj získá supervizi, kterou potřebuje ke své vlastní filozoficko-terapeutické praxi.
Philip vstupuje do skupiny a zásadně mění její dynamiku. V duchu svého dosavadního způsobu nabízí skupině pomoc skrze filozofické citáty, a to zejména ze Schopenhauerovy filozofie. Vnitřní bolesti jednotlivých členů skupiny vyplouvají z relativně klidné vody Sanfranciského zálivu, než do ní vjede kolesový parník jménem Philip. S neosobním klidem sice rozdává filozofická moudra, ale sám projevuje neuvěřitelnou chladnost a jeho jedinou motivací je splnit svou dohodu s Juliem. Ten ve své hlavě prožívá pochybnosti o svém rozhodnutí vzít Philipa do skupiny, obzvláště poté, co se rozhodne přiznat skupině svou blížící se smrt, ale tuto silnou chvíli, na kterou se Julius vlastně těší, mu Philip sebere vyzrazením skupině v kavárně. Ještě než dynamo skupiny nabije baterie k explozi, setkáváme se s krásnou Pam, která jede do Indie za duchovní sebezkušenostní, krátký budhistický exkurz je uvedením posledního člena skupiny. Po jejím návratu přichází očekáváná exploze, tedy ne zas tak, protože ji vlastně budeme čekat jinde. Ukáže se, že historie některých členů se nekříží poprvé a dynamika horské dráhy se rozjede plnou rychlostí. Postupně dojde k odhalení všech členů až na samé dno, i Julius odhalí temné stránky svých někdejších myšlenek. Blíží se finále a tak děj trochu zvadne, aby mohl přijít dojemný a všemi vyhlížený epitaf. A v poslední epizodě si budete připadat jako na pohřbu přítele, kdy stojíte nad jeho hrobem a z nebe padají slzy, které kryjí vaše vlastní …

„Když jsem byl kluk, nechtěl jsem jíst většinu věcí, co moje máma uvařila. Vždycky jsem říkal: „To mi nechutná.“ A ona pokaždé odpověděla: „Jak můžeš vědět, že ti to nechutná, když jsi to nikdy neochutnal.“ Str. 309.
Říkat, že tato kniha je jednou z nejlepších, které Yalom napsal, je nadbytečné. Je skvělou volbou pro všechny milovníky beletrie a ti, jejichž duše je stejně jako ta má uchvácená vlnami psychologie, budou nadšeni. Filozofičtí čtenáři si pak možná rozšíří emoční rozhraní. Najděte si způsob, jak pohled obrátit ven, sáhněte si za vlastní hranice, a vydejte se do neprozkoumaných míst.

Uvařte si čaj, nebo dobrou kávu. Načněte láhev dobrého vína a zakousněte se do tohoto menu. Pokud se vám budou večer klížit oči a usnete, budou se vám určitě zdát zajímavé sny. A když na konci poslední stránky pocítíte zvláštní tíživě smutné chvění a stesk… bylo to opravdu dobré čtení.


Léčba Schopenhauerem Léčba Schopenhauerem Irvin D. Yalom

V době, kdy konfrontace s tématem smrti přiměje významného psychiatra Hertzfelda zamýšlet se nad smyslem svého životního povolání, naváže znovu kontakt s Philipem, atraktivním a arogantním člověkem závislým na sexu, kterého léčil ... více


Komentáře (0)

Přidat komentář