John, Maureen a Lauren nasadili autorům novodobých teenagerských románů laťku celkem vysoko. Tuctové knížky s obvykle až příliš stejnotvárnou tématikou snadno strčili do kapsy svými třemi příběhy. Ačkoliv jsou spojitosti mezi nimi zdánlivě nepatrné, nenech se oklamat. V závěru přijde až nečekaný spád, kdy se prakticky všechny hlavní postavy sejdou na jednom místě a jejich osudy se spojí v jeden.
Vše začíná s Jubilee. S dívkou, jejíž rodiče jsou úplně posedlí sbíráním Flobie Santa Village. Jsou tím posedlí tak moc, že je zatknou na akci, kde vycházejí nové kousky do této sbírky. Stane se tak právě 24. prosince. Jubilee díky tomu nemůže strávit Vánoce se svým přítelem Noahem. Musí jet za prarodiči na Floridu.
Jenže tam se díky sněhové bouři nedostane. Její vlak uvízne v Gracetownu. Ve Waffle Housu, nedaleko železniční tratě, se seznámí se Stuartem, který ji pozve k němu domů, kde nakonec stráví celé Vánoce. Mezitím si pomalu uvědomuje, že vztah s Noahem vůbec nikam nevede.
"This was my introduction to Stuart's mom ("Call me Debbie"). I'd known her for all of twenty seconds, and already she had seen my underwear and was offering me her son's clothes."
Po té, podle mě, nejlepší části přichází příběh, v němž o vtipné hlášky není nouze. A jeho autorem není nikdo jiný, než John Green.
Stejně jako Jubilee, ačkoliv za jiných okolností, musí Tobin trávit Vánoce bez svých rodičů. Společnost mu dělají jeho kamarádi "the Duke", pravým jménem Angie, která je naprostým opakem bárbínky a JP. Jejich původní plán - koukání na filmy - zkazí další z jejich kamarádů, Keun. Nadšeně jim volá, že ve Waffle housu jsou roztleskávačky, a že prostě musí přijet.
"I'm a girl," said the Duke. "It's not gay for me to be attracted to men. Now, if I said you had a hot body, that would be gay, becouse you're built like a lady."
Tobin s JP nakonec "the Duke" nalákají na hash brows, vezmou auto Tobinových rodičů a vyrážejí na cestu, na níž je čeká spousta nástrah.
"It was insane how fast my heart was going. I was safe in my room with my two best friends, and I was terrified of what one of them was about to say to me."
Mezi tím se Addie snaží nesoustředit se příliš na sebe a pomoct pro změnu také druhým. Svůj zájem o ostatní má dokázat tím, že vyzvedne pro svou kamarádku miniaturní prasátko ze zverymexu. Vše se ale jak jinak, než zkomplikuje.
A aby zápletek nebylo málo, na závěr se většina hlavních postav nahrne do Starbucksu, v němž Addie pracuje, a ukáže se, jak spolu vlastně všechno souvisí.
Ano, vím, co si říkáš. Tento výčet děje naprosto jasně říká, že spolu příběhy prostě souviset nemohou. Opak je ale pravdou. Přesně proto mám Let It Snow tak ráda. Vše až do posledních chvílí nepřipouští sebemenší souvislost, a pak najednou... puf. Všechno začne dávat smysl. Nevím, jak to ti tři dokázali, ale je to tak.
Co nějaký hlubší smysl? Nic extra v tom rozhodně nehledej. Řekla bych, že autoři vsadili spíše na originalitu provedení, než na originální sdělení. Šlo spíše jen o vytvoření další odpočinkové četby věnované lásce, přátelství a dobrým skutkům, které se bude vymykat již zažitému normálu. To, troufám si říci, se povedlo na jedničku s hvězdičkou a já nemám co vytknout.
(readeatandlive.blogspot.cz)
Sněží, sněží...
Lauren Myracle
Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo... více