Maličké a křehké Čtvrté křídlo
recenze
Čtvrté křídlo (2024) odpad! / Palačičinka
Založila jsem si tento účet pouze skrz Čtvrté křídlo. Dlouho jsem nečetla tak špatnou knihu a nečekala jsem, že čtení mě dokáže rozčílit. Recenze obsahuje menší spoilery, ale pokud máte víc jak dvě mozkové buňky, část toho co se bude v příběhu dít vám dojde během pár stran.
Romantická fantasy, která pohltila celý svět. S kamarády jsme si řekli, že si ji přečteme spíš ze srandy, na odlehčení, ale nečekala jsem, že nedám víc jak dvě stě stran. Budu tedy soudit jen to, co jsem zvládla, než jsem měla chuť knihu zahodit do popelnice.
Začneme s plusy - kniha se čte lehce. Není to tak, že se u ní nudíte, stránky relativně rychle utíkají, možná to ale bude tím, že sám o sobě je text nemastný neslaný. Neužijete si žádné popisy, přirovnání, osobitý styl psaní autorky. Což dokážu přejít, pokud člověk píše dobře, ale většinu textu nemáte ani tušení co postavy dělají. Popis míst, činností je chaotický, nedává smysl a člověk se kolikrát ztrácí. Možná to zní jako drobnost, ale je to jeden z největších problémů knihy. Když už se něco děje, tak je to napsáno odflákle, nedokážete se orientovat a skáče se z téma na téma. Nepotřebuju popsat každý lístek na stromě, ale sakra, aspoň nástin toho jak škola vypadá, jaké charakteristické rysy postavy mají (z nějakého důvodu dostanete pouze popis vlasů). Celkově vedlejší postavy jsou žalostné. O Violetine kamarádce vím akorát to, že je její kamarádka. Jaké jsou její motivy pro studium? Co její rodina? Co ji baví? To se nedozvíme za 200 stran. Hlavní šikanátor Violet nemá vlastně žádnou motivaci pro své chování. Ano, Violet je dcera důležité ženy v armádě, úplně se nabízí, že třeba během útoku nepřátel opustila obyčejné občany v jejich domech, tím pádem někdo z jeho rodiny umřel a on to dává její dceři, aneb Violet, za vinu. Ale ne, žádný důvod nemá, jen je prostě tak moc zlej, protože je tak moc slabý článek pro jejich křídlo. Pokud ano, tak umře sama, o co mu tedy jde? Opovažte se někdo argumentovat tím, že to pak autorka vysvětlí. Sakra, aspoň nějaký nástin, indicie, cokoli proč to dělá. Tohle není jediný případ kdy se postavy chovají bez motivace, vysvětlení. Jestli si to autorka vycucá z prstu v pozdějším ději tak to neukazuje její genialitu, ale lenost si promyslet základní strukturu příběhu a snažit se to zachránit na poslední chvíli.
Jediný kdo je nějak popsány je naše drahá nejúžasnější, nejvíc maličká a křehká (tyhle dvě slova uslyšíte prakticky na každé druhé straně, bohužel nepřeháním), která je hrozně jiná, protože je malička a má stříbrný pruh ve vlasech, takže je prakticky zrůda (i když v knize jsou postavy s růžovými vlasy, jizvami, ale to pravděpodobně není tak šokující jako šedý pramen). Když jsme u její výšky, nevidím jediný důvod proč by menší vzrůst měl být problém při létání na draku. Mluví s nimi telepaticky, drak léta sám, není jediný důvod aby se brala v potaz fyzická stavba jezdce. A samozřejmě náš milovaný Xaden, který je tak strašné velký a hrozivý a tak mooc ji nenávidí. Má to být enemies to lovers, ale žádné nepřátele nevidím. Ona se z něho může pomalu rozpadnout poprvé co ho uvidí a i když ji tak moc chce zabít, tak to z nějakého "důvodu" neudělá. Všichni víme kam to směřuje od jejich prvního shledání. Není jediný důvod proč by se tyhle dvě postavy měli do sebe tak moc zamilovat. Jejich vztah je nucený, nezáživný.
Následně tu máme jejího přítele z dětství, s kterým sice má víc chemie (něco jako když děláte pokusy s sadou pro malé chemiky), ale nemáte jediný důvod věřit, že mají mezi sebou nějaké větší pouto. Kniha už narazí na začátku, kdy nás hodí do příběhu a očekává, že známé základní pravidla jejího světa a vztahy mezi postava. Opakuji se, ale tohle nutně nemusí být špatně, když postupně autor ukáže (ne řekne, ale ukáže), že postavy mají mezi sebou dlouholetý vztah a vysvětlí nám jak vše funguje. To se ale moc nestane. Dostaneme chudý náčrt relativně nudného světa, který nedává ani smysl. Můžete mi vysvětlit, proč jsou stovky let ve válce a nemají vůbec žádný problém s tím zabít ročně stovky dětí? Neříkejte mi, že za tu dobu netrpí ekonomika obou stran konfliktu. Každý člověk navíc je dobrý. Jen kvůli tomu, že někdo se nepropojí s drakem a nebo nezvládne naprosto debilní test (ne, doteď nechápu jak měla ona lávka či drtivá porážka vlastně prověřit jejich schopnosti, možná bych to chápala víc, kdyby autorka dala rozumný důvod, ale že lávka má zjistit, jak moc udrží rovnováhu na draku je tak debilní, že se v tom nebudu patlat dál), tak to neznamená, že se nehodí v jiném okruhu vojny. Vlastně proč jsou všichni tak strašně nadšení umřít v akademii? Pochopila bych, kdyby u nich fungovala propaganda, kdyby skutečně širší veřejnost nevěděla, co se na akademii děje, ale všichni si jsou moc dobře vědomí rizika a i tak s radostí do toho jdou. Nemluví se ani o platu, ani že by jim onen post dračího jezdce zaručilo bezpečí jejich rodin. Vlastně není ani popsáno druhé království, jeho mentalita, vlastně ani mentalita jejich kraje, jak funguje, cokoli. Očividně je pro autorku romantického FANTASY mnohem důležitější popis drobné hlavní hrdinky jak je křehká, ale strašně nebezpečná a tak moc hotová z každého muže, je kterému se přiblíží. Když už píšete 500 stránkové fantasy očekávám aspoň základy. Jenom kvůli tomu, že se kniha z nějakého důvodu řadí mezi young adult (nehodlám komentovat) tak to neznamená, že musí být špatná. Paolini i ve svém mladém věku napsal mnohem lepší svět o dracích.
A co vlastně draci? Jsou tak strašné velcí, nebezpeční, nevíme o nich nic (jsou tak moc tajemní a nebo je jen autorka moc líná?) akorát to, že vás na potkani zabíjí, když se jim nezdáte. ALE! Jejich druhy se rozlišuje jen podle tvaru ocasu. Opravdu? To je vše? Není rozdíl v draku co žije v horách a v draku co obývá pouště? Nic? A to, že na nich jezdí bez sedla je naprostý vrchol. Autorka píše, že je Violet nevhodná na dračího jezdce, protože na draka nevyleze, ale jaký normální člověk vyleze na draka co má kolem deseti metrů do výšky bez nějaké pomoci a udrží se na něm v letu, ještě k tomu v bitvě? To se zakousnou do jeho šupin nebo co? Normální člověk bez sedla nevyleze na koně. Tolik věcí v knize nedává smysl, až je to k pláči. Člověku to kazí celý pocit z knihy. A nejsou to žádné drobnosti. Například děti lidí, kteří byli před jejich očima zabití za zradu království a zjizvení za činy jejich rodičů, jsou donuceni studovat obor, který s největší pravděpodobností nepřežijí a nikoho nenapadne že se budou chtít pomstít?? Je mi jasné, že autor si chce schovat pár es v rukávu a neukázat všechno na první dobrou, ale jsou věci, které musíte vysvětlit už na začátku příběhu, aby děj a chování postav dávalo smysl. A to že si bude Violet v krizi na uklidnění drkotat geografii jejich království tomu akorát dává třešničku na dort. Horší oslí můstek jak vysvětlit rozložení světa jsem neviděla.
Ještě bych ráda promluvila o propojení s draky. Jasný, drak si vybírá, ale ty schopnosti, které postavy dostávají jsou tak přestřelené, že se divím, že válka neskončila v prvním roce buď zničením jedné země nebo obou navzájem. Stále nechápu v čem spočívá síla druhé strany, očividně to pro příběh není důležité. Proč ta válka trvá tak dlouho když jsou tam lidi co vidí budoucnost, ovládají stíny? Myslím, že z knihy sama budu mít brzy šedý pruh ve vlasech.
Na závěr shrnutí: Romance v knize je nucená a nudná, svět je plochý, příšerně vysvětlený, postavy otravné a nijak blízké, nic nedává pořádný smysl. Čtení si ani neužijete z ironie, tolik věci je tam špatně, že vás to bude drásat každou stránku. Nechápu co na tom lidé vidí. Čekala jsem odpočinkové čtení, nad kterým se zasměju, ale místo toho jsem měla chuť vyskočit z okna.
Silné nedoporučuji.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Dvacetiletá Violet Sorrengailová měla nastoupit do kvadrantu písařů a strávit život mezi knihami. Její matka, nesmlouvavá velící generálka, jí však nařídí, aby se připojila ke stovkám kandidátů toužících dostat se mezi navarrskou ... více