Malý, velký a především výjimečný román Johna Crowleyho

"Pokoj vypadal menší, než ve skutečnosti byl, nebo možná větší. Smoky se nemohl rozhodnout."

Taková je i tahle kniha. Je to mistrovské, poetické dílo, přesto zcela neuchopitelné, jako chomáče lesní mlhy. Až ji dočtete, těžko říct, jestli vás zanechá většími nebo menšími. Zcela se vzpírá jakémukoli popisu a ať od ní máte jakákoli očekávání, cesta, po které půjdete, bude zcela jistě úplně jiná, než jste si představovali.

Kniha je bezčasou rodinnou ságou obyvatel venkovského, architektonicky velmi podivného sídla. Život jeho obyvatel se dlouhé generace protíná se světem nadpřirozených bytostí, snad víl a faunů, se světem, který je malý jako bříško prstu, uvnitř je však větší, než svět náš, a ukrývá v sobě další, ještě větší světy. A v samotném středu těchto světů snad leží Střed, bájná Férie.

Nečekejte však hojnost setkání s nadpřirozenými bytostmi, jejich existence leží spíše v příbězích, pocitech, ve skučení větru, který jakoby na svých křídlech nesl slova, ve šmouhách na rozmazaných fotografiích, v nezřetelném pohybu na okraji vašeho periferního vidění.

Často budete mít problém říct, co je skutečnost, co je kouzlo, myšlenka, sen nebo jenom autorova metafora. Kniha není zrovna odpočinkové čtení, vyžaduje pozornost i notný díl trpělivosti. Jestli vás ale příběh o ukrytých světech něčím vtáhne do své náruče už od samého začátku, pak je to Crowleyho vskutku mistrovský jazyk, nekonečná studnice fantazie a poezie, z každého řádku čiší láska k příběhům a slova kanou ze stránek jako sladký med.

Těžko říct, jestli vám tahle kniha změní život nebo pohled na svět. Možná ne. Ale já už se asi nikdy nezbavím pocitu, že se svět kolem mě změnil. Nebo možná vlastně vždycky byl trochu jiný.