Manžel do domu... hůl do ruky

recenze

Další kniha z pera Aleny Jakoubkové, tentokrát se jménem Manžel do domu… hůl do ruky. Pokud máte rádi jednoduché romantické čtení, jsou tyto knihy přesně to pravé pro vás.
Hlavní hrdinkou je Ariana, která to v dětství neměla nikdy idylické. O to více sní o svém princi na bílém koni, který si ji odveze do pohádkové země a se kterým bude mít kopu dětí a dům.
Sny sedmnáctileté dívky mají jen jediný cíl a poté, co pozná Přemka se sny dokonce i splní. Arianin manžel se stává velmi úspěšným žokejem a Ariana začíná žít jako paní domu v jedné anglické vesničce, ale představa, že bude jen služkou a kuchařkou pro svého prince, není to, o čem celou dobu snila a jelikož má cit pro módu a usedlým anglickým paničkám se její svěží mladý styl líbí, začíná pracovat v jednom butiku. I přesto, že o tom vědí všichni, kromě jejího vlastního manžela.
Když o ni začne mít zájem i Přemkův šéf, postarší majitel stájí James Browning, rozhoduje se pro rázný krok – rozvod. Od Přemka tajně utíká a její dosavadní život dostává zcela jiné rozměry.
Zpočátku vám Ariana může připadat jako naivní dívka, která se vzdá úplně všeho, nechá školy i maturity a odejde se svým manželem do jiné země s jedinou životní náplní a to se o něj starat. Postupně se ale z nestabilní dívka stává sebejistá žena, která ví, co od života chce a nudný život, který se týká jen úklidu a vaření pro manžela, to rozhodně není.

„Ariano, můžeš mi laskavě říct, kde mám tu modrou košili?“ ozvalo se odněkud z útrob domu zaječení, v němž nebylo lze zaslechnout ani ten nejmenší ždibec laskavosti, kterou se oháněl. S povzdechem jsem zapnula myčku, do které jsem právě naskládala nádobí po snídani, a vydala se za hlasem svého manžela. Stál v šatně u otevřené skříně, a ani ho nenapadlo, aby zapátral uvnitř.
Na to má totiž mě.
Taková byla dohoda.
ON (tedy můj manžel Přemysl) bude vydělávat peníze, a já, jeho malá sladká ženuška, mu budu poskytovat servis. Když jsme se před rokem brali, připadalo mi to jako báječné uspořádání, přesně takové, jak to vedli děda Rudolf s babičkou Irenou, a jak jsem to v dětství obdivovala, protože moje máma je lékařka a domácí servis, jak pro manžela, tak pro jedinou dceru, si doma nezavedla.

Každý čtenář jistě nezaplesá nad jednoduchým čtivem o milostných útrapách mladé ženy, ale vyprávění je velmi odpočinkové, tudíž jako čtivo mezi nějakými těžšími kousky je více než doporučující. Já osobně jsem zvládla knihu za jeden večer zhltnout.

Ariana prožívá ne zrovna šťastné dětství, ale namísto aby ji hádky a divoké scény rodičů od manželství odradily, od dětství sní o tom, že ona bude žít jinak. Představuje si, že pro ni přijede princ na bílém koni, který jí koupí dů... více

Komentáře (0)