Else je necelých osm let, miluje Harryho Pottera a svoji babičku. Ta jí už odmalička vypráví pohádky o kouzelné říši plné kouzel a hrdinů, kteří jsou jiní, stejně jako je jiná Elsa. Ale stejně jako hrdiny i na Elsu čeká její vlastní poslání - musí doručit dopis a vyřídit, že babička pozdravuje a omlouvá se. Tím začíná dobrodružství větší, než dokážete představit...

Z Backmanovy prvotiny, Muže jménem Ove jsem byla naprosto nadšená a nemohla jsem se nabažit toho dokonalého poslechu, který jsem si do sluchátek pouštěla občas i několikrát. Proto jsem moc dlouho nečekala a vrhla se na druhou audioknihu, kterou jsem od tohoto autora našla: Babičku. Jak už jste určitě odhadli, pokud jste už pár mých recenzí četli, opět jsem nedokázala zabránit svým nekonečně vysokým očekáváním. Každý zkrátka máme své knižní hříchy...

Stejně jako u Oveho jsem si audioknižní podání užila snad více, než bych příběh ocenila na stránkách skutečné knihy. Velký podíl na tom má Valérie Zawadská, která se své role interpretky zhostila skutečně skvěle a díky ní dostává Backmanova kniha naprosto nový rozměr. I k Else a její babičce jsem si vytvořila silné citové pouto a až (ne jestli, až!) si knížku přečtu v papírové formě, bude mi při čtení v hlavě znít právě hlas Valérie Zawadské, protože bez ní si knížku zkrátka nedokážu vůbec představit. Hudební doprovod je povedený stejně tak.

Příběh samotný je opět velice originální a myslím, že si dlouho nic ani malinko podobného jen tak nepřečtu. Backman se opět zaměřil více na průběh knihy, než na samotné vyvrcholení. U Elsina a babiččina příběhu ale není důležitý šťastný konec - spíše cesta, kterou k tomu konci prošly.

Proč jsem tedy nakonec strhla půl hvězdičky? Především kvůli zmatenému začátku, který se mi špatně chápal. V příběhu se totiž prolínají dva světy: ten náš a ten vymyšlený Elsinou babičkou. Zprvu se mi totiž zdálo, že pohádky nemají v knize žádný smysl a jenom příběh protahují, ale nakonec do sebe všechno zapadlo. Tohle Frederick Backman umí: dlouho ukazuje náznaky, slova a věty, které na samotném konci dostanou úplně nový význam a vám se chce smát a plakat a nemáte slov. Nebo aspoň já neměla.

Ale to bych nebyla já, kdybych vám na závěr nevyzdvihla to jediné, o čem by se u Backmanových knih dalo básnit hodiny a hodiny: postavy, které mají všechny naprosto dokonale propracované charaktery a minulost (ta je pro příběh velmi důležitá, takže při čtení/poslechu dávejte pozor!). Už jen to, že Elsa je nevyléčitelný Potterhead, by stačilo na to, abych si ji oblíbila, jenže ona ještě ke všemu chce všechno vědět a zkrátka a dobře je úplně jako já. Autorovi se však povedlo triumfovat ještě jednou: vystihl rozdíl mezi jednotlivými generacemi ve všemožných situacích všedního i nevšedního života tak dokonale, že se to snad ani slovy vyjádřit nedá. - dochází mi zásoba synonym k "perfektní".

Druhá Backmanova kniha opět nezklamala. Na začátku jsem sice byla trochu zmatená, ale později jsem pochopila, že všechno je pro tento neobyčejný příběh důležité a každé slovo možná nabude nového významu. Pokud máte audioknihy rádi, jednoznačně vám můžu doporučit poslechovou verzi, které se skvěle zhostila Valérie Zawadská s perfektním hudebním doprovodem. Backman se opět vyznamenal svými originálními postavami (protagonistka je Potterhead!) a ještě ke všemu dokázal poukázat na rozdíl mezi generacemi. Pokud jsem vás ani teď nepřesvědčila, abyste si šli (audio)knížku okamžitě pořídit, pak už nemám co dodat - můžu jen pozdravovat a doporučovat.

Celkové hodnocení: 4,5/5

Za poskytnutí recenzní audioknihy děkuji webu Audiotéka.

---

Babička pozdravuje a omlouvá se Fredrik Backman

Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkaj... více

---

Komentáře (1)

Přidat komentář

---