Matné zlato aneb jak to začalo...

recenze

Matné zlato (2016) / veronika0382

Páni. Poslední díl románové pentalogie mě opravdu dostal. Je dle mého nejlepší ze všech dílů série Landry. Vracíme se zde na úplný začátek příběhu. Do doby mládí Gabrielle Landryové – matky Paula a dvojčat Ruby a Gisselle. Gabrielle je mladá, krásná a doslova spjatá s přírodou. Rozumí si s volavkami, nutriemi ale i aligátory. Miluje proplouvání zálivem ve své piroze a i v nekonečných pustinách, kde přes vodu padají lišejníky a nepáchne tam živá duše, se opravdu velice dobře vyzná.

Připadala jsem si osamělá, jak také jinak, a zoufale se mi stýskalo po mamince a venkovním světě. Každý večer mě však pravidelně navštěvovala volavka a vykračovala si po zábradlí vždycky o trošičku delší dobu, než předchozího dne, zatímco já k ní mluvila přes okno. Prosila jsem ji, aby všem mým zvířecím kamarádům v močále vyřídila, že jsem je neopustila a že se k nim zanedlouho vrátím.

Gabrielle má svou matku Catherine jako nejlepší přítelkyni. Svěřují se se vším a jsou si opravdu velice blízké. Její otec je alkoholik a všechny peníze, které vydělá, hned prohraje v kartách. Život v močále jim tím akorát ztěžuje.
Když se jednoho dne Gabrielle opaluje sama u jezírka, uvidí ji bohatý pan Tate a znásilní ji. Tím se rozvíří vlna událostí, které jsou opravdu strašné. Gabrielle otěhotní a je vězněná u Tateových na půdě až do porodu. Život se s ní i dalších pár let opravdu nemazlí a sama se propadá do osamělosti a apatie. Z letargie procitá až když se bláznivě a bezhlavě zamiluje do bohatého a bohužel i ženatého Pierra Dumase.

„Maminko!“ zasténala jsem. Co si mám proboha počít? Kontrakce byly tak silné, že jsem se stěží dokázala posadit. Bolest nebrala konce, drtila mě jako ve svěráku, který mi svíral břicho i páteř a znemožňoval mi dýchání. Lapala jsem po dechu, neschopná zavolat o pomoc – ne snad, že by poblíž byl někdo, kdo by mě uslyšel.

Musím říct znovu: „Páni.“ Opravdu mě kniha Matné zlato velmi pohltila. Byla jsem nadšená a zároveň smutná z toho všeho co se Gabrielle dělo. Život se s ní vůbec nemazlil. Spisovatelka Virginia C. Andrewsová je opravdu úžasná. Její popis okolí kde Gabrielle a později i Ruby žily, je tak nádherné, dokonalé a přesné. Jako bych v močále v Louisianě už někdy byla. Každý si hned představí zátoku s všudypřítomnými lišejníky, volavky, želvy, aligátory a všechny možné živočichy, kteří tam volně žijí. Je to opravdu zážitek. Jak jsem již psala v recenzích k předchozím dílům, můžete, ale nemusíte číst všechny díly. Každý příběh je tak ucelený a každý je z jiné životní etapy, že to není nutné. Ale zároveň na sebe díly samozřejmě navazují. Takže po přečtení jednoho dílu, budete chtít ten další, stejně jako já. Tento poslední pátý díl mě opravdu zasáhl a já si prostě musím pořídit první a druhý díl, které mi ještě chybí k ucelení celé pentalogie.

„Jistě, ale co je zvláštního na obyčejné kládě, která… Proboha!“ vykřikl, když se z klády vyklubal malý aligátor a dovádivě zvedl hlavu nad hladinu. Zvědavě se po nás podíval a dál se nechal unášet proudem. „A já bych se na něho klidně postavil.“

Moc děkuji nakladatelství Moba za recenzní výtisk.

Začarovaný kruh se uzavírá V poslední části slavné románové ságy se přeneseme na samý počátek dramatických událostí, do doby mládí Gabrielle Landryové – matky Paula a dvojčat Ruby a Gisselle. Život krásné dívky, nevinné stejně ja... více

Komentáře (0)