"...duchovní snobismus v podobě víry, že peníze nejsou ke štěstí potřeba. Je to hloupé, falešné a v jistém smyslu i zbabělé přesvědčení."
První dílo francouzského existancialistického spisovatele A. Camuse. Do svého středu staví člověka odmítajícího potácet se na hraně svého bytí a mířícího za určitým, nutně však zároveň velmi nezřetelným cílem.
Camus obrací naruby zaběhlá morální pravidla a konvence. Vynořuje se tu určitá podobnost s Dostojevského Zločinem a trestem, natolik zřetelná, že ji nelze považovat za náhodnou.
Mersault zde vystupuje jako alter ego Raskolnikova a jeho úvah a tezí nad rozdělením lidí a povinností člověka odstranit "lidskou veš" v prospěch svůj, případně "vyšší dobro".
Vlastně nám zde téměř předkládá Nietzschecho nadčlověka, stejně jako to ve Zločinu a trestu udělal Raskolnikov. (Což bylo dokonce ještě o řadu let dříve, než přišel se svou vizí Nietzsche)
V okamžiku provedení vraždy se Camus od Dostojevského odvrací a Mersaultova cesta je zcela diametrální vzhledem k Raskolnikovově. Zločin bez trestu. Účel nad svědomím. Camus v této části prostřednictvím Mersaulta vlastně vlastně téměř potvrzuje Raskolnikovou původní teorii, nicméně až na konec a tentokrát bez jakéhokoliv nadčlověka nebo patosu velkoleposti.
PS: Část knihy se odehrává v atmosféře pražského města. Mersault jejím působením prochází až téměř "sartrovskou" nevolností.
PPS: Jméno Mersault má i hlavní postava v knize dalšího francouzského existencialisty (J. P. Sartre - Nevolnost). I zde se jistě nejedná o náhodu, podoba je zřejmá především v podobném chápání a výkladu bytí, respektive nazírání na "morální zásady existence".
Šťastná smrt
Albert Camus
První román slavného filozofa, pozoruhodný natolik, že sám autor ho za svého života odmítal vydat. Camus, jak ho neznáme, Camus ve své mladistvé podobě, Camus rebelující natolik, že se ve své „důstojné éře“ za tento výstřelek ... více