Michael Cunningham - Hodiny

Román Hodiny, který se českému čtenářstvu představil již  v roce 2002, je velkolepým dílem a zároveň poctou jedné z nejznámějších modernistických spisovatelek - Virginii Woolfové.

Michael Cunningham za své dílo Hodiny získal roku 1999 Pulitzerovu cenu v kategorii próza a ocenění PEN/Faulkner Award. Název Hodiny nevznikl náhodou. Původně to byl pracovní název pro nám známou knihu Virginie Wolfové - Paní Dallowayová. Nutno podotknout, že právě toto její dílo je právem považováno za vrcholné.

Michael Cunningham se pokusil, stejně jako kdysi Virginia Woolfová, vytvořit dílo, které se soustředí na popis jednoho obyčejného dne v životě ne jedné, ale hned tří žen různého věku a v různé době. Tím dnem je teplý červnový den.

Představí se nám Clarissa Vaughanová, moderní emancipovaná žena, která žije v samotném New Yorku na konci 20. století. Je jí padesát dva let, má devatenáctiletou dceru Julii a žije již skoro osmnáct let se svou přítelkyní Sally. Clarissa chystá večírek pro svého milovaného  přítele a bývalého milence, homosexuála Richarda, který má AIDS a u kterého nikdo neví, kolik času mu ještě zbývá. Richard byl básník a ve svých dílech zobrazil nejen svou matku, ale i Clarissu. Clarissa je snad již od prvního setkání s Richardem přezdívána Paní Dallowayovou. Tuto přezdívku jí vytvořil sám Richard. Měl k tomu nějaký určitý důvod?

Další představitelkou této nádherně napsané knihy je Laura Brownová, která žije v Los Angeles roku 1949. Je matkou tříletého syna Richieho a s manželem Danem očekávají další přírůstek do rodiny. Laura miluje knihy a její právě rozečtenou je Paní Dallowayová. Promítne se nějak příběh Clarissy (Paní Dallowayové) do obyčejného života této mladé ženy? Laura je považována za ideální ženu, jejíž jedinou starostí by měla být starost o rodinnou pohodu a život. Stačí to však?

A poslední, velmi důležitou postavou je sama Virginia Woolfová, se kterou se setkáváme roku 1923 na předměstí Londýna, v domě jménem Hogarth House. Virginia je bezdětná a žije spolu se svým manželem Leonardem a služebnictvem. Právě pracuje na svém, v budoucnu, proslulém díle Paní Dallowayové.

Příběh je vyprávěn procítěně a velmi soustředěně. O každé z postav se během jediného dne dozvídáme o jejich minulosti, momentálních pocitech a názorech. Kniha je prostoupena láskou, ať už se jedná o lásku ke stejnému pohlaví, knihám nebo o lásku mateřskou. Řeší se zde také věčná ženská dilemata, jak je my ženy nazýváme. Každá z těchto tří žen po něčem touží, tak jako po něčem touží každý z nás. V knize je zjevné, že každá touží po svobodě ve svém slova smyslu. Clarissa, Laura i Virginie si uvědomují pomíjivost lidského života a neustálé přibližování se ke smrti. Je zřejmé, že každá z nich prožívá svůj osobní vývoj bez ohledu na společnost. Všiml by si vůbec někdo, kdyby se některé z nich něco stalo?

V jednom okamžiku se všechny tři životy a osudy těchto žen protknou. Uvědomuje si to vůbec některá z nich? A vědí vůbec, kolik toho mají společného?

Já osobně jsem se ztotožnila s postavou Laury Brownové, která od skutečného světa utíká do světa knih. Která touží alespoň na okamžik po svobodě podle vlastních představ a která může na chvíli zapomenout na starosti všedních dní.

Tato kniha bude lahodit oku čtenáře, který si chce přečíst procítěný příběh tří, ve svém smyslu výjimečných žen. Hodiny samy o sobě výjimečné jsou. Kdo po této knize sáhne s úmyslem hlubšího poznání a přiblížení se lidskému osudu, rozhodně nebude zklamaný. Kniha je navíc doplněna zajímavým doslovem Hany Ulmanové, která nám představuje samotného autora Hodin a postavy v jeho díle.

Ukázka:
Je přesvědčen, že to je možná nejinteligentnější žena v celé Anglii. Její knihy se budou číst celá staletí. Nikdo na světě tomu nevěří zaníceněji než on. A je to jeho žena. Virginia Stephenová, bledá a vysoká, ohromující jako Rembrandtův či Velásquezův obraz; před dvaceti lety se objevila v pokoji svého bratra v Cambridgi a teď před ním stojí jako Virginia Woolfová.

Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2002
Počet stran: 192
Překlad: Miroslav Jindra