Michaela Klevisová Drak spí

recenze

Drak spí (2020) / HaHa11

Nedávno jsem četla rozhovor, kde byla Michaela Klevisová nazvána „královnou české detektivky“. Jsem poměrně skeptická, pokud se setkám s takovýmito bombastickými projevy nadšení, ovšem v případě zmíněné autorky jsem téhož názoru. Její literární styl je klasický; nabídne čtenáři jistou záhadnou událost z doby minulé, přidá novou vraždu, představí uzavřený okruh možných pachatelů, které shromáždí v „v uzavřeném pokoji“ (tím může být beskydská samota, jihočeská zapadlá víska nebo třeba mrazivá norská osada či nizozemský ostrov) a přizve muže a ženy zákona. Nepotřebuje tolik v současnosti oblíbené berličky svých kolegů, a tudíž se čtenář nedočká, či spíše nemusí obávat brutálních popisů předsmrtného utrpení obětí a zvrácených detailů z místa činu. Její pachatelé jsou „lidé od vedle“, nikoliv sociopati, pod rouškou noci se plížící a pro svoji potěchu spřádající další krvavou lázeň.
Sedmým „Bergmanem“ potěšila Klevisová své příznivce téměř do roka a do dne po vydání loňského „beskydského“ Sněžného měsíce. Tentokrát si vybrala malou osadu nedaleko rakouských hranic. Pět chalup, blízká hájenka a pár chat – to je Hůrka. Ospalá idylka jihočeské návsi, stojaté rybniční vody, vlahé hluboké lesy kolem. Ale také kraj, který prožíval v době válečné a poválečné bouřlivé roky. Pamětníci již téměř všichni zemřeli, a tak jejich připomínkou jsou pouze zarostlé sutiny rozbořených chalup. Jejich obyvatelé je opustili narychlo a víceméně nedobrovolně, možná doufali, že se tam vrátí, a možná tam i něco ponechali.
Vražda mladé ženy, jež se zde narodila a teď se po létech strávených v Praze hodlá vrátit, přivede na místo inspektora Bergmana a jeho kolegyni Sylvii. Nejen oni zde pátrají – několik dní před tragickou událostí se po čtrnácti letech vrací do kraje i jedna z chatařek, Ela. Chce zjistit, co zásadního se tady stalo onoho posledního roku, proč sem přestala její nedávno zemřelá matka jezdit. Setkává se s kamarádkami z dětství, s jejich rodinnými příslušníky. Vyptává se všech, kteří by jí mohli pomoci zaplnit slepá místa z minulosti. Autorka nenásilnou formou nabízí konfrontaci několika životních stylů. Tři vrstevnice, tři rozdílné životy. Céčková celebrita, poněkud nezakotvená rozvedená matka a místní spořádaná manželka. Je ještě možno mluvit o přátelství? Kolik je v jejich vztahu řevnivosti, nakolik ho ovlivňují nenaplněné tužby? Objasnit je třeba i další věci – kam se poděla jiná místní dívka?! Odešla z domova, nemohla už dál snášet přehnaně ochranitelskou péči své matky, nebo se také stala obětí trestného činu? Jak souvisí (a jestli vůbec) se současnou vraždou neobjasněná smrt mladé ženy, ke které došlo také před čtrnácti lety? Mnohé tomu nasvědčuje –s Hůrkou ji spojovaly rodinné vazby, často zde pobývala, stýkala se s místními. A pak je tu také ten drak – prý léta poklidně spící, ale čas od času se probudivší. Tajemství je mnoho – a některá pálí tak moc, že je potřeba se svěřit. A být vrbou se nemusí vyplatit.
Stejně jako v předcházejících knihách s inspektorem Bergmanem ani tady nelze říci, kdo je hlavní postavou, a ani kdo je zcela bez viny. Není to Ela, která do příběhu vstoupí jako první a která ho i (trochu překvapivě) uzavírá. Nevyčnívá ani dvojice vyšetřovatelů, a vlastně je docela dobře, že jejich soukromí stále není součástí příběhu. Napadá mě, zda si autorka nenechává záhadu dávné smrti Sylviiny sestry tak trochu v záloze?! Michaela Klevisová i ve své nejnovější knize dokazuje, že vystižení atmosféry patří mezi její silné stránky. Genius loci dýchá na čtenáře snad nejsilněji z těch stran, na nichž aktéři zabloudí do míst, kde stávaly německé vesnice. Vyvýšenina, která byla pravděpodobně kostelem, pár schodu odnikud nikam, střepy, kolem nichž proudí potok už více než sedmdesát let. Běželo mi hlavou, jaké osudy potkaly lidi, kteří tady kdysi žili. Dovedli zapomenout, odpustit, nebo je až do konce jejich dní pronásledovala touha po pomstě? A je vůbec dobré dozvědět se po tolika letech věci tak zásadní? Ani autorky detektivek nemají na všechno odpověď.
P.S. Inspektor Bergman by se měl v příštím roce dočkat i své televizní podoby. Jsem zvědava, jak to zvládne!

"Některá tajemství je lepší zapomenout" V zapadlé jihočeské vesničce se před čtrnácti lety odehrálo něco, o čem Eliščina matka už nikdy nechtěla mluvit. Dospělá Eliška se teď vrací, aby dávné události pochopila. Po jejím příjezdu... více

Komentáře (0)