Milosrdné ticho

recenze

Tichý - Kronika vraha (2017) / monushka

Po delší době jsem dostala chuť přečíst si něco, kde se budu muset více soustředit na čtení. Sáhla jsem po knize, jejíž černobílá obálka mě společně s jejím názvem - Tichý – Kronika vraha - upoutala. Autorem tohoto thrilleru je rakouský spisovatel, skladatel a hudebník Thomas Raab. V Rakousku je známý díky svým detektivním románům s detektivem Willibaldem Adrianem Metzgerem v hlavní roli. Byla bych ráda, pokud bychom se této série dočkali i v českém překladu, protože svou Kronikou vraha mě autor zaujal a ráda bych si od něj někdy přečetla i něco dalšího.

6. 1. 1982 se manželům Heidemannovým obrátil život vzhůru nohama. Nejen jim, ale i celému Jettenbrunnu, malé vesnici na úpatí Křížového vrchu. Na svět se totiž rozhodl přijít Karl Heidemann. Ten se svým příchodem neotálel ani o minutu déle, protože v lůně své matky neskutečně trpěl. Ptáte se, jak je vůbec možné, aby nějaké dítě obklopené nekonečnou mateřskou láskou, teplem jejího těla a uklidňujícím tlukotem jejího srdce, mohlo nějak trpět?

Karl je totiž jiný než všechna ostatní miminka. Do vínku dostal dar opravdu velmi citlivého sluchu, pravděpodobně nejcitlivějšího, jaký kdo kdy měl. A tak se pro něj příliš hlasitý a pisklavý hlas vlastní milující matky, která by za své dítě položila život, stává tím největším trápením. Karl si nepřeje nic jiného než ticho, což neumí dát najevo jinak než pláčem, který mu však paradoxně také ubližuje. Až jeho otec, který je na rozdíl od své ženy velmi tiché povahy, se dopátrá k tomu, co jejich malého synka sužuje a vymyslí řešení - sklep jejich domu uzpůsobí pobytu dítěte s přecitlivělým sluchem a Karla tam ubytuje. Jako kdyby se snad jednalo o nějaké zvíře…

Je zcela samozřejmé, že tato izolace musí na rostoucím dítěti zanechat stopu. V tomto případě nemalou, protože Karl nemluví, je plachý, nemá nikoho, kdo by porozuměl jeho trápení, jeho smutky jsou zaháněny hladem, takže již v dětství trpí nadváhou. Navíc jsou všude přítomny zvědavé pohledy a nehezké klepy sousedů a dalších obyvatel Jettenbrunnu, které ačkoliv by neměl nikdo slyšet, Karl o všech ví, protože je slyší. Jeho život však nabere jiný směr jednoho tragického odpoledne, kdy pochopí zoufalství matky a pomůže jí ke svobodě. V tu chvíli rozpoznává dar krásy, pokoje a ticha smrti… V tu chvíli Karl přestal být vnitřně dítětem, kterým vlastně ani nikdy nebyl.

Trpěl kvůli svému selhání, neschopnosti najít vhodný způsob, jak pomoci něžně, s láskou. Přesto zasáhl. Položil ruku na obličeje svých bližních, do nichž život vepsal veškeré rány osudu. Na ústa, jež i přivřená na svět přinášela pouze hluk tím nekonečným

mluvením, smíchem, bědováním, běsněním,
odkašláváním, kašlem, chrapotem, pliváním,
usrkáváním, mlaskáním, křikem, hulákáním,
výskáním, skuhráním, vřeštěním, jekotem,
vzdycháním, chrápáním, naříkáním, sténáním,
huhňáním, povzdechy, vzlykáním, lamentováním …

Jak plyne čas, dějí se v dříve poklidné vesnici stále podivnější věci. Další mrtví, další tragédie, kterým se snaží přijít na kloub vyšetřovatel Horst Schubert. Tuto postavu, ačkoliv patří mezi ty důležitější, autor bohužel moc nerozvinul, což je škoda. Ale na druhou stranu jsem si ho mohla představit, jak jsem chtěla. Horst je ten typ vyšetřovatele, který se snaží seč může, aby objevil tajemného a neznámého „vraha“.

Strašně mě bavilo sledovat Karlovu přeměnu – z „hodného“ chlapce rozdávajícího mír a vysvobození se stává člověk plný nenávisti. Autorovým záměrem bylo zcela jistě přiřadit chlapci s přecitlivělým sluchem co nejméně sympatií, ale já si ho svým způsobem oblíbila, soucítila s ním a chápala jeho trápení. Vím, že bych jako matka měla spíše stát na straně té jeho matky, která je nám předkládána jako oběť, ale já viděla oběť v Karlovi. Neumím přesně říct proč, ale on mi přirostl k srdci. Byla jsem zvědavá, jestli je vůbec schopen nějakého hlubšího citu, například lásky…

Kronika vraha je nejen o přeměně, ale i o putování. Nejdříve je to spíše útěk ze kterého se však záhy stává cesta za nadějí, možná snad za lepšími zítřky, protože každý z nás má právo prožít v životě něco nezapomenutelného a krásného. Držela jsem Karlovi palce, aby i jemu se blýsklo na lepší časy. Ve třech částech, na které je příběh rozdělen, se dozvíme to nejdůležitější o Karlově životě, které společně s ním můžeme i prožít. Kapitoly jsou krátké, takže čtení jde skoro samo.

Kniha je zajímavá svým začátkem, který čtenáři dotvoří kompletní obraz po dočtení celého příběhu. V poslední době se mi párkrát stalo, že jsem se nevím proč zasekla, ale u této knihy jsem četla poklidně celou dobu, bez sebemenšího zaškobrtnutí. Možná za to může i výběr slov, který na mě působil jako krásně naladěné housle. Opravdu, výběr slov se autorovi, i překladatelce Marii Brané povedl. Nejvíce jsem to pocítila při popisu osvobození, které Karl rozdával.

Thomas Raab umí psát. Jeho Kronika vraha mě opravdu nadchla. Sice se v českém překladu objevují nějaké překlepy a chyby, kterým by se každé nakladatelství mělo vyhnout, ale v tomto případě to nebylo tak časté a naštěstí mi to nijak neovlivnilo výsledný efekt a čtení jsem si užívala.

Tato kniha u mě splnila přesně to, co jsem očekávala. Pokud máte rádi příběhy, které nejsou plné krve a zabíjení a přece jsou, ale zaobalené v takovém obalu, který smrt zmírní, doporučuji vám Tichý – Kroniku vraha k přečtení.

Jettenbrunn, malá vesnice na úpatí Křížového vrchu. V tomto kraji se narodila politováníhodná a zároveň krutá bytost. Jmenuje se Karl Heidemann. Chlapec, jehož největším utrpením je jeho sluch. Pravděpodobně nejcitlivější sluch, j... více

Komentáře (0)