Můj bratr

recenze

Můj bratr (2024) / EvikU.

Kniha mi vytřela zrak. Nejdříve tím, jakým stylem je psaná. Žádná přímá řeč, jména s malými písmeny, mnohdy dvě až tři slova dohromady. Ale kupodivu to knize vůbec nevadilo. Po chvíli jsem si zvykla a četla a četla.

Kniha s upřímnou surovostí odkrývá bolavá místa minulosti. Švédská vesnice na okraji světa. Jana Kippo se vrací do míst, kde se narodila. Za bratrem dvojčetem, který pije. Za matkou, kterou nenávidí téměř stejně jako svého otce. Neví jak dlouho se zdrží

Přítomnost odkrývá minulost a na povrch se otvírají staré rány. Tak moc to bolí. Jana zjišťuje další okolnosti a tajemství. Zdá se, že pravda nikde nekončí. Každý občan v téhle zprapadené vesnici má svoje tajemství, které je provázané s nějakým dalším.

Jana se musí s tím vším vyrovnat. Přiznat pravdu, vzpomenout si. Kdo neměl hezké dětství, bude posílat zlobu dál. Kdo byl v dětství bit, bude bít své děti. Jde to někdy zastavit?

Kniha vás nenechá vydechnout, až na konci. Najde Jana své místo v životě? Dokáže dostat bratra ze závislosti? Dokáže všechny kostlivce minulosti pozavírat zpátky do skříně? Do dalšího dílu určitě půjdu.

Syrové rodinné drama plné vášně i napětí. Švédská literární senzace. Jana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvic... více

Komentáře (0)