Kdesi jsem si přečetla, že tuto knihu by si měly přečíst páry, kteří prošli partnerskou krizí. No já nevím, ale po přečtení, bych rozhodně svého manžela, se kterým jsem zrovna v hlubokém sporu, majzla tou knihou po hlavě a řekla bych mu \"Vidíš! Je to tvoje vina\".
Protože ženy budou fandit jí, muži jemu, to je dané přírodou. Tedy, jen pokud by nějaký muž přiznal, že ji četl. Ale měl by, aspoň by uznal, že žena má vždycky pravdu.



Kniha Roryho Dunlopa mi byla doporučena a na chvíli odvedla mou pozornost od krváků a thrillerů, kterými bývám naprosto pohlcena. A můžu říci, že nelituji. Rozhodně to nebyla ztráta času, naopak. Já jsem se bavila. Nevím, zda je kniha napsána tak, aby mi vyvolala na rtech úsměv, nebo jsem tak neempatická, že jsem prostě nedokázala s hlavními postavami soucítit. No ale moment, přece jen jsem onen knedlík v krku měla, přece jen se mi stránky mírně rozpily pod náporem emocí. Ale asi budete spíš zvědaví, o čem že vlastně je. Je to zážitek. Je to pravda ze života.
Jack Randall je psychioterapeut a řekli by jste, že jako takový, bude mít své problémy pod kontrolou. No, nemá. Absolutně nerozumí řeči své ženy, je podezřívavý, žárlivý, neskutečně majetnický a já jsem ho doslova nesnášela pro jeho samolibost a sebestřednost. Jak on se dokázal rýpat ve svých žárlivých myšlenkách, probíral se jimi stále dokola, až jim samozřejmě uvěřil.
Jeho ženou je Laura Fergusonová, ambiciozní novinářka, v mých očích téměř světice, neboť žít s Jackem chtělo notnou dávku svaté trpělivosti. Nehledě na to, že měl příšerný styl oblékání, to bych prostě neskousla.
Ale o co vlastně jde. Celý příběh je založen na Jackově deníku, do kterého si psal své každodenní pocity, myšlenky. Po rozchodu, který prostě musel přijít, ho poslal své ženě, aby si ho přečetla. Ruku na srdce, už toto je divné, co říkáte. Přece, kdo by dobrovolně vydal svůj deník? Leda že by jste si jej už psali s tím úmyslem, že ho jednou bude číst osoba, o které se zmiňujete nejčastěji. Zvrácené, to vám povídám.
Laura si deník prostuduje a při jeho čtení do něj vpisuje své poznámky, svůj vlastní pohled na popisované události. Nyní tedy máme celé manželství ze dvou úhlů. Vyberte si, komu budete fandit. Má volba byla jasná, samozřejmě, že Laura vyhrává.
Každopádně jedno vím jistě. Kdyby spolu tihle dva prostě komunikovali a nesnažili se vycházet pouze z momentálního rozpoložení, mohla to být láska jako trám. Při každém maléru se uzavřeli a spřádali své divoké představy, místo toho, aby si vše vysvětlili.
Mohli tak předejít nedorozuměním, podezřívání, následnému rozchodu. Nemůžu vám říct, zda to byl rozchod konečný, zda má kniha happy end. Jedno vám ale prozradím. Poslední stránky mě odrovnaly, dokonce jsem opravdu měla slzy v očích. Tak že bych nakonec opravdu nebyla tak krvelačnou knihomolkou?
Rory Dunlop sepsal příběh nejednoho manželského páru. Jistě se v něm najdou mnozí z nás. Cože je tedy trochu smutné.
Co jsme si neřekli je skvělé počtení. Je to sympatické, mírně ironické, místy humorné svou neobratností a jízlivostí. Doufám, že sám autor si nebyl předlohou pro postavu Jacka, neboť za takového sympaťáka jsem ho tedy rozhodně neměla. Pevně doufám, že neskončí pouze u této jediné beletristické prvotiny a už si píše do šuplíku, který následně otevře, další lahůdku. Ale stejně ulítlou, ať mě utvrdí v tom, že tento styl psaní je pro mě to pravé.
Přečtěte si tuto novinku z pera Nakladatelství Domino, oni v té redakci ví, co nám nabízejí a rozhodně to umí. Už jenom ta obálka, vyvedená jako pokrčený papír, je dokonalá.
Tak co, troufáte si? A apeluji na mužské čtenáře - jdete do toho, chlapi? Poměříme své síly a zkusí i některý z vás knížku přečíst a napsat na ni svůj názor?

---

Co jsme si neřekli Rory Dunlop

Temně humorný příběh o manželství v krizi, který zcela jistě zarezonuje v každém, kdo si někdy nějakou partnerskou krizí prošel. (Takže i ve vás.) Po dvou letech bolestného odloučení si Jack a Laura smluví schůzku. Jack je přip... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---