Etgar Keret patří dnes k nejpopulárnějším izraelským autorům. Věnuje se i filmu a televizi. Někdy bývá přirovnáván k Franzu Kafkovi.
V roce 2014 byla do češtiny přeložena jeho sbírka knih s názvem Najednou někdo klepe na dveře. Název je příhodný, protože na zdánlivě běžnou scénu zaklepe něco nebo někdo, koho postavy nečekají. Autor je často nechává stát před těžkým rozhodováním.
Povídky jsou většinou velmi krátké, často se věnují identitě, vztahům nebo problémy spojenými s tělem (Bodnutí, Modřina, Hemoroid). Text se skládá z krátkých vět s množstvím klišé a slangu. Keret úsporným způsobem vypráví příhody v prostředí zejména Izraele. Nepovažuji za negativní jednoduchost textu, naopak si myslím, že v této jednoduchosti je krása a jedinečnost Keretovy tvorby.
Mně se některé povídky líbily, jiné vůbec. Většinou platilo pravidlo, že čím kratší, tím lepší (Nejlepší povídka I. a II., Vyber si barvu). Líbilo se mi, že Keret nechává otevřené konce. Působí to jako výkřiky z jiné reality. Genialita povídek tkví v absenci snahy vysvětlit proč se absurdní situace, jíž jsme svědky, děje. Protože stejně tak v životě nemáme na všechno logické vysvětlení.
Knihu bych doporučila spíše mladším čtenářům. Sama jsem některé Keretovy povídky četla na gymnáziu v rámci výuky českého jazyka. Pro ty, kterým psaní textů dělá problém jako mně, může být Keretova tvorba svou jednoduchostí inspirující.
Najednou někdo klepe na dveře
Etgar Keret
Hořkoveselé povídky o tom, jak komplikovaný, nebezpečný a taky bláznivý může být všední den. Stačí se porozhlédnout. A Etgar Keret to zvládá skvěle. Však také patří mezi nejpopulárnější izraelské autory a jeho knihy byly přeloženy... více