Nalehko

recenze

Nalehko (2016) / DariDerek

"Zajímavé se vždy pojí s riskantním (psi vás olizují jazyky v blízkosti ostrých zubů). Užasnete teprve, když vaše kroky zastaví něco neznámého, slovy nevyjádřitelného, záhadného a neproniknutelného, a setkáte se tak s něčím, co podstatně promění váš souhrn zkušeností."

Minimalistický příběh o lásce a putování... Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla.
Svérázná americká dvojice vyráží na neuvěřitelnou cestu. Jednadvacet dní, osm zemí, skoro pět tisíc kilometrů. Žádné plány, žádné hotely a žádná zavazadla. A žádné šaty na převlečení. On má jen to, co se mu vejde do kapes, ona si bere kabelku. Ona je Clara, životní krizí trochu pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v šílených oděvech a v rámci experimentu se například pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce.
A pak si šli koupit letenku. Pro začátek do Istanbulu.
Jako novodobí tuláci bez tíže pak pokračují dál. Řecko, Chorvatsko, Maďarsko, Skotsko, Anglie...
Když se pak vracejí, ve stejných šatech, v jakých vyjeli, vezou si domů něco víc než suvenýry.

Pokud vezmete do ruky tuto knížku, tak opravdu budete mít pocit, že je nějaká lehká. Váha výtisku dostála svému názvu. :-)
Příběh o dvou lidech, kteří cestují jen s doklady a finanční hotovostí po světě. Ze začátku mi to přišlo jako šílený nápad, představila jsem si sebe, co všechno bych musela mít, jak si to nedokážu představit, ale na druhou stranu, již po pár stránkách jsem došla k názoru, že toto cestování je pro oba velmi osvobozující, pohodlné a hlavně rychlé. Při čtení jsem měla pocit, že se udělalo šup šup a byli v Turecku. Pak z ničeho nic další šup šup a byli v Řecku. A tak pořád dál. :-) Otevřít mapu, říct si, chci do Budapešti a pak najednou být na cestě... Paráda :-)

Povídání o dvou lidech, kteří cestují nalehko, je prošpikováno historií a legendami míst, kde se zrovna nacházejí. Když například byli v místě Apollonova chrámu, tak jsem se dočetla, že nejen pár sloupů už je pryč, ale stále se dá poznat, jak byl chrám nádherný a že každý člověk, který se přišel poradit, musel projít pod nápisem: Gnothi seauton (Poznej sám sebe).

Clara si před odletem na tuto tři týdenní dovolenou prošla svým vlastním peklem, navštěvovala psychoterapeuta a měla pocit, že vše je kolem ní špatně.Rozpadal se jí život. Tím pádem brala tuto cestu, do jiných zemí, také jako poznání sebe sama a hlavně jako nějaký očistec. A také jako bližší poznání Jeffa, který mi teda nadvakrát se do noty netrefil. Místy protivný morous, jindy zábavný a pološílený člověk. Nálady se u něj měnily z minuty na minutu a já z něj měla pocit, že ho nemůžu poznat ani po roce stráveném ve světě nalehko. A navíc mi vadil jeho styl oblékání. :)

"Poslyš, chodit se mnu je synonymem určitého stupně nepředvídatelnosti, ale chci, abys věděla, že si vážím toho, co se pokoušíme dělat, a i kdyby tenhle projekt s divokou kartou selhal, nejsem ani zdaleka tak riskantní a nepředvídatelný, jak se asi domníváš."

Názor po dočtení knihy? Je to napsáno tak přirozeně a hladce, že mám nutkavý pocit odjet a ani nevědět kam. Vybrat všechny peníze, které mám na všech účtech, posbírat peníze od rodiny, jako příspěvek na cestu a vyrazit za dobrodružstvím.
Netahat žádné kufry, opravdu si vzít jen to nejnutnější a odletět.
Myslím si, že tento pocit bude mít každý, který dočte příběh. Protože ten pocit nevázanosti, moct si dělat co chci, odletět či odjet autobusem kamkoliv a kdykoliv, ten je asi fakt k nezaplacení.
Teď když to píšu a přemýšlím nad tím, tak možná příští rok zvolím variantu all inclusive, někde u moře a po 14ti dnech se vrátím domů jako hodná holka ještě s jedním kufrem navíc plným dárky. :-)
Možná nemám dost odvahy, možná se mi nestalo nic, co by mě k tomu dohnalo, abych opravdu udělala ten poslední krok. Ale začínám chápat takové cestovatele, kterých je u nás tedy opravdu hodně, jenž si sbalí batoh a vyrazí za poznáním sebe sama. Asi na tom opravdu něco bude.

Kniha je to krásná, milá, místy vtipná, osvobozující a přirozená. Tím myslím, že nemám pocit, že by mi autorka něco nutila. Přijde mi její příběh naprosto přirozený, takový, jaký by měl být a já ji ho věřím - o to jde nejvíc.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si chcete cestovat po světě a nemáte na to zatím odvahu, tak začněte zatím tady.

Mějte krásný den!
Daramegan

---

Nalehko Clara Bensen

Minimalistický příběh o lásce a putování... Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla Svérázná americká dvojice vyráží na neuvěřitelnou cestu. Jednadvacet dní, osm zemí, skoro pět tisíc kilometrů. Žádné plány, žádné hotel... více

---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---