Násilí, lidská krutost, otroctví, ale také víra v lepší budoucnost...

recenze

Barvy lásky (2016) / veronika0382

„Výpověď, která zůstávala desítky let bez povšimnutí zahalená silnou vrstvou prachu, odkrývá nové a nové hrůzy…“

Sandy žije v Belgii celkem obyčejný život. Před rokem jí zemřel otec a také snoubenec při automobilové nehodě a ona se s tím stále snaží vypořádat. Při stěhování objeví deník, který začíná v roce 1894 v africké zemi Kongo. Popisuje hrůzy otroctví, které byly na domorodcích páchány. Život malé desetileté otrokyně Ashanti byl opravdu krutý. Mezi čtením deníku zažívá i Sandy svůj příběh. Je pracovně poslána do Saudské Arábie, kde má ohodnotit drahé kameny přímo pro korunního prince. Co vše se v královském paláci stane? Dokážou city odsouzené k zániku přežít pravidla, zákony a předsudky společnosti? A co malá Ashanti? Přežije hrůzné zacházení otrokářů v pralese? Osudy obou dívek jsou tak rozdílné a přitom je v některých částech něco spojuje…

„Necítila jsem tělo. Nejen z těžké práce, ale i od úderů, kterými nás naši strážní nešetřili. Normy byly nesplnitelné. I kdybychom měli deset párů rukou, nikdy bychom nestihli sesbírat takové množství kaučuku. Zatoužila jsem zemřít, protože jsem už vůbec nic nezvládala.“

Vraždy, znásilňování, useknuté ruce a nohy, nemoci, infekce, hlad. Neustálé cinkání kovových řetězů, které je tlačily na nohách a na krku. To byl každý den malé Ashanti, která se snažila udržet při životě i svou mladou, zesláblou maminku.

Jako první musím ve své recenzi zmínit moje překvapení. Od této knihy jsem nečekala mnoho, ale dostala jsem opravdu hodně! Očekávala jsem sladkou romantiku, ale tak tomu rozhodně není. Každému, koho – stejně jako mě, zmátla sladká obálka a anotace, NENECHTE SE MÝLIT! Tahle kniha je skvělá! A rozhodně to není jenom nějaká obyčejná „romanťárna“. Je to nevídané svědectví z dob otroků, které jsem nikdy nečetla. Román je opravdu velice čtivý a já ho hltala, až jsem byla sama překvapená!
Ze začátku mě více bavila dějová linie z minulosti, ale pak začala být tak „pikantně“ napínavá i přítomnost, že jsem četla dál a dál a nedokázala přestat! Jen ten mírně otevřený konec mě malinko překvapil. Ale když jsem zjistila, že tento měsíc vyjde pokračování o dalších osudech obou hrdinek – kniha Nesmíš mě milovat – Prokletý tanzanit, volala jsem: „Skvělé, tu musím mít!“

Monika Wurmová píše velice čtivě. Nenechá vás od knihy odtrhnout, dokud nebudete na poslední stránce. Já jsem opravdu víc než příjemně překvapená. Takový skvělý příběh jsem nečekala.
Nesmíš mě milovat je román plný bolesti, otroctví, vražd, znásilňování, lidské krutosti, ale také laskavosti, nenaplněné lásky a víry. Víry v to, že všichni lidé snad nejsou tak špatní a dokážou pomoci. Víry v lásku, která i hory a tvrdé zákony přenáší. Víry v život a lepší budoucnost… Moc se těším na pokračování osudů Ashanti a Sandy. A teď si už jen pojďme pustit tu krásnou hudbu, která knihu provází. Je to Yiruma – Kiss the rain.Krásná skladba plná emocí knihu přesně vystihuje… Slyšíte ty tóny? Nádhera…

Moc děkuji nakladatelství BRÁNA za recenzní výtisk.

Poutavý příběh konžské otrokyně Ashanti a jejího majitele Arthura a příběh ze současnosti líčící vztah mezi saudským korunním princem a belgickou gemologičkou Sandy de Vos spojuje pouze tenká nit mezi přítomností a hříchy minulost... více

Komentáře (0)