-

Navzdory předsudkům a pověrám

recenze

Kat lidumil (2014) 4 z 5 / Thanyss
Kat lidumil

Co měli společného J.W. Goethe a kníže Metternich? Oba znali neobvyklého člověka jménem Karel Huss. Že vám to jméno nic neříká? Pojďme to napravit.

Vracíme se v dějinách zpět na přelom 18. a 19. století, kdy je ještě zcela běžné, že města mají své vlastní mistry popravčí. Katovské řemeslo je sice nezbytné, spravedlnosti musí být učiněno zadost a popravy jsou odjakživa vábidlem pro lid prahnoucí po krvavé podívané a lidském utrpení, nicméně samotní mistři popravčí a jejich rodiny to nemají jednoduché. Žijí na okraji společnosti a ostatní obyvatelé se s nimi příliš zaplétat nechtějí.

Jan Pavel Huss je mosteckým katem a není příliš nadšen představou, že by jej jeho jediný syn Karel měl následovat a pokračovat tak v dědičném řemesle. Snaží se proto vzepřít osudu a malý Karel je poslán do mosteckého gymnázia, aby získal vzdělání a mohl se v budoucnu stát knězem. Přestože je katův synek nesmírně nadaným studentem, nepřekonatelné předsudky ostatních žáků, a jejich rodičů, jej nakonec ze školy vyhání.

Rodiče mladého Karla se však nevzdávají a snaží se najít pro svého potomka jiné řemeslo. Neúspěšně. Karlovým osudem je pokračovat v otcovské linii a vykonávat světskou spravedlnost ať už mečem nebo provazem.

Přestože je kniha poměrně útlá, stihneme na jejich stránkách proletět celý Karlův život. A to od útlého dětství, jeho život s rodiči a dvěma sestrami, studium, svatbu i vlastní kariéru. Postupně se před námi utváří člověk, který navzdory svému neveselému a opovrhovanému povolání, věnuje svou energii na studium latiny, botaniky, mineralogie a numizmatiky. A v neposlední řadě fušuje do řemesla lékařům a lékárníkům. Nutno podotknout, že více než úspěšně.

Tam, kde by normální měšťáci čekali nevrlého a zatrpklého popravčího, nalézáme člověka vzdělaného, kultivovaného a s rozsáhlými znalostmi z anatomie.

Je jasné, že na tak málo stranách nelze zabíhat do přílišných podrobností Karlova života, to hlavní se však dozvíte. Co je ovšem zajímavé, to jsou informace, které získáte sledováním okolí. Kniha sebejistě poukazuje prstem na tehdejší lidskou pověrčivost, jíž se nebáli využít různí šarlatáni, kteří slibovali zázračné uzdravení díky páchnoucím vykuřovadlům, zaříkáním a amuletům. Příběh je prošpikován spoustou pověr, lidské hlouposti a závisti.

Kat lidumil vypráví životní příběh člověka, který se rozhodl vzepřít lidovým konvencím a předsudkům, člověka, jež vlastním úsilím dosáhl vysokého stupně vzdělanosti a který i přes nepřízeň okolí vystoupal na vrchol.

Komu by to znělo jako naivní pohádka o tom, jak neuznávaný kat ke štěstí přišel, vězte, že čtete historická fakta. Karel Huss existoval. Stal se součástí našich dějin, na něž bychom měli být pyšní.

Jiřímu Hanibalovi se podařilo nenásilnou a zábavnou formou oživit jednu Osobnost. A přiznávám, že kdyby nebylo této knihy, zřejmě bych se o Karlu Hussovi nedozvěděla ani zbla.

A tudíž, až se mě někdo zeptá, kdo byl vlastně ten Karel Huss, odpovím: Kat. Kat a učenec, jež dokázal léčit lidi i zvířata, mluvit a psát latinsky, věnovat se svým různorodým sbírkám a nebál se brojit proti pověrám, které svazovaly tehdejší obyvatelstvo a mnohdy ohrožovaly životy jednotlivců.

Sledujte život Chebského mistra popravčího, který se přátelil se slavným básníkem a jež na sklonku života spravoval sbírky samotného kancléře Metternicha na jeho zámku v Kynžvartu.


Kat lidumil Kat lidumil Jiří Hanibal

Nový historický román našeho oblíbeného autora vypráví pravdivý příběh obdivuhodné osobnosti a význačné postavy dějin – Karla Hussa z Chebu, který se dokázal vzepřít svému životnímu údělu i předsudkům a názorům své doby. Tento sam... více


Komentáře (2)

Přidat komentář

Thanyss
19.09.2014

A i v tom je ta knížka zajímavá, on totiž Karel Huss svou práci opravdu v lásce neměl, byl z ní nešťastný, raději lidi léčil a uzdravoval, než jim bral životy. Kdyby mu některý mistr v tehdejší době dal šanci, ani by se katem nestal. Jenže díky předsudkům mu nakonec nezbylo nic jiného než právě to katovské řemeslo...

binysek
18.09.2014

no, je to všechni krásné a člověk s katy z donucení vážně soucítí . ale kamarádit se s nimi bych nechtěla, pořád bych musela myslet na to, co ty ruce dělají v práci...