Ne zas tak temné a zvrácené Nocte

recenze

Dvojčata - Calla a Finn - patří k sobě a jeden bez druhého jsou jen polovinou celku. Finn je ale šílený a oběma nedávno zemřela matka. Vede si deník a zřejmě skrývá velké tajemství, na nějž se Calla rozhodne přijít. A pak je tu Dare, ke kterému to Callu tolik přitahuje...

Víte, ono by to byla skvělá knížka. Jenže už v Předmluvě učinila autorka zásadní chybu. Přechválila se. Namluvila nám, že příběh je šíleně temný a zvrácený, že nám vytře zrak a bůhvíco všechno. Tak jsem se natěšila na něco temného a zvráceného, neboť to já ráda, a... nic. Prostě taková YA, kterou bych zbožňovala a označila ji za skvělou, kdyby si nehrála na nic jiného, či spíš kdyby se s ní autorka nesnažila dělat nic víc, než čím je.

Ale mimo to to vážně není špatné čtení. Styl psaní je trochu zvláštní a dovedu si představit, že to někomu nesedne. Je to takové... nedá se říct černé, jak to zamýšlela autorka, spíš bezbarvé. Děsně dlouho (týdny) mi trvalo, než jsem se dostala přes prvních pár stran, ale pak už jsem zbytek přečetla během pár dní.

Na mě Nocte příliš nezapůsobilo, ačkoliv se našly chvíle, kdy jsem pomalu tajila dech, ale celkový dojem bude poněkud slabší. Jsem si jista, že někomu to celé může vyrazit dech, ale mě celé to rozuzlení nepřekvapilo, mohlo být podle mě mnohem lepší, zvrácené a temné to moc není, možná tak v porovnání s jinou knihou, již jsem od autorky četla - Danteho holkou. Asi jsem jen měla přehnaná očekávání, ale za to si autorka mohla sama. Za mě tedy poněkud zklamání, ale věřím, že některé lidi to nadchne, má to potenciál.

Jmenuju se Calla Priceová. Je mi osmnáct a je mě jen půl. Moje druhá polovina – moje dvojče, můj bratr Finn – je blázen. Miluju ho. Víc než život, víc než cokoli. A i když se děsím toho, že mě stáhne s sebou dolů, jsem jediná, kdo... více

Komentáře (0)