Nebezpečí číhá všude kolem

recenze

Padělatel Adolfo Kaminsky (2018) / monushka

Knihy s výpověďmi přeživších z období holocaustu a druhé světové války jsou hrůzným svědectvím doby, která musí být neustále připomínána, abychom nikdy nezapomněli. Nakladatelství Metafora vydalo počátkem letošního roku Padělatele Adolfa Kaminskyho - ta nabízí pohled na věc z odlišné stránky, neboť jak hlásá věta na obálce, pokud by Adolfo hodinu spal, třicet lidí by tehdy přišlo o život…

Adolfo Kaminsky se narodil 1. října 1925 v Argentině. Jeho dcera, Sarah Kaminsky, se v dospělosti čirou náhodou dozvěděla o tom, že její otec byl za druhé světové války členem odboje, po válce spolupracovníkem francouzské kontrarozvědky a později aktivně působil během alžírské války za nezávislost. A protože Sarah působí jako spisovatelka a scenáristka, rozhodla se o otcův životní příběh podělit se světem. Její kniha vyšla v zahraničí v roce 2009, byla přeložena do několika jazyků a vydána v několika zemích.

Když bylo Adolfovi, židovskému mladíkovi, čtrnáct let, bydlel se svou rodinou ve Francii, zajímal se o chemii a tehdy začal se svými barvířskými chemickými pokusy. Fascinoval ho obzvláště vztah mezi matematikou a chemií, což se mu následně stalo osudným. Adolfo byl se zbytkem rodiny zachráněn starším bratrem před jistou smrtí z táboru Drancy, který sloužil jako přechodná stanice mezi koncentračními a vyhlazovacími tábory. Po své nově nabyté svobodě se jako člen odboje díky svým zkušenostem a znalostem dostal k padělání dokladů a odhaduje se, že před smrtí zachránil 14 tisíc mužů, žen a dětí. Zcela jistě by toto číslo bylo vyšší, ale ne každý oslovený si myslel, že pomoc potřebuje.

Obsahuje belgický průkaz totožnosti a řidičák, které mám zfalšovat, nikoliv reprodukovat. To znamená, že se mají jen vyměnit identifikační fota a pozměnit data narození a zaměstnání. (Str. 111)

Kniha je složena z úvodu, patnácti kapitol a závěrečného epilogu. V úvodu se dozvíme, jak Sarah reagovala, když zjistila, že její otec byl padělatel a zahrával si nejen se zákonem, ale i se svým životem. Aby mohla sepsat otcův životní příběh, sbírala podklady přes dva roky a podnikla několik desítek rozhovorů s lidmi, kteří tehdejšího Adolfa znali. Díky tomu dostala Sarah šanci poznat svého skutečného otce.

Adolfovo vyprávění je zpracováno jako dialog mezi ním a dcerou, ale při čtení se nám to jeví jako ucelený příběh, neboť Sarah do otcovy mluvy nikterak často nezasahuje. Příležitostně položí nějakou doplňující otázku, která se však ve změti textu neztratí, neboť je zvýrazněna kurzívou.

Mohli bychom se domnívat, že díky obálce se bude příběh týkat pouze Adolfovy činnosti v odboji, ale není tomu tak. Druhá světová válka pokrývá ve vyprávění pouze malou část, ve zbytku je popsána jeho práce pro další organizace, kterých nebylo málo a o nichž je zmínka takřka v každé kapitole. Ačkoliv kniha čítá necelých dvě stě stran, je složitější na čtení a soustředění. Obsahuje spoustu zkratek různých organizací a spolků, jejichž názvy jsou vysvětlovány pod čarou. Často je tak čtenářova pozornost odváděna jinam a někomu by vysvětlivky mohly připadat jako rušivý element. Někomu by také mohlo vadit, že se zde projednává politická situace dané doby.

Adolfo za svůj život potkal spoustu lidí, kteří ovlivnili jeho život na delší dobu a jsou v jeho životním vyprávění zaznamenány. Jeho příběh je tak bohatý na různorodé postavy. Poznal lidi, kteří byli přátelští; lidi, kteří nejen jemu chtěli nějak ublížit; poznal nejednu lásku. A tak jako je hořko-sladký život každého z nás, u Adolfa tomu nebylo jinak. Ačkoliv byl jeho život plný lidí, dalo by se říct, že byl v podstatě ve svém nitru sám. Malou vlasteneckou českou dušičku jistě potěší zmínka o Československu.

Naposledy se objevila v laboratoři, spěchající a zadýchaná, „mezi dvěma naléhavými záležitostmi“, právě když sovětská vojka napadla Československo, aby definitivně skoncovala se „socialismem s lidskou tváří“ Pražského jara. (Str. 159)

Znovu ve střehu, začínal jsem být nervově vyčerpaný. A pomalu mi docházela jedna skutečnost. Byl jsem nejstarší, působil jsem tu už od druhé světové války. A byl jsem sám. (Str. 163)

Padělatel Adolfo Kaminsky je svým vzhledem a do jisté míry i tématem podobný knize Můj dědeček by mě popravil od Jennifer Teege, která vyšla v nakladatelství Metafora v loňském roce. Obě knihy doporučuji těm, kteří se zajímají o historii a skutečné lidské osudy, které obzvláště během druhé světové války nekončily šťastně.

Pokud bych měla porovnat českou obálku s francouzským vydáním, české zaujme bílou barvou, která značí nevinnost a fotografií samotného Adolfa. Oproti tomu ta originální je černá a jsou na ní vyobrazeny doklady.

Židovský mladík Adolfo se od svých čtrnácti zajímal o chemii barvení, a to ho velmi záhy během druhé světové války předurčilo ke spolupráci s odbojem. Stal se předním padělatelem dokladů pro francouzské hnutí odporu. Díky svým dov... více

Komentáře (0)