Nečekaně laxní Hayden v příběhu o klukovi, který promluvil v prvních kapitolách

recenze

Torey Hayden, americkou dětskou psycholožku a speciální pedagožku čtu strašně ráda. Poprvé jsem se s autorkou setkala díky knize Tichá holka, která mi přinesla spoustu inspirace do mé vlastní práce s dětmi a celkově rozšířila obzory. Zvíře je už třetí její knihou, kterou jsem četla, ale bohužel současně i tou, která mě oslovila nejméně.

Tentokrát je námětem příběh dospívajícího Kevina, který žije v ústavu. Nemluví, odmítá hygienu, je považován za nevzdělatelného. Torey je požádána svou známou, aby nepokusila Kevina rozmluvit, protože se vzhledem k jeho pokročilému věku značně komplikuje jeho další setrvání ve stávajícím zařízení a nikdo pořádně neví, kam s ním dále. I v tomto případě volí Torey vyčkávací strategii a spoléhá se na svou intuici. Velmi záhy ji Kevin přijme do svého světa a rozmluví se. To je ale teprve první epizoda Kevinova mluvení, kterou záhy vystřídá zase nemluvení, rostoucí agresivita, pokus o znásilnění, útěky a nakonec happy end (o kterém dosti pochybuji a moc ráda bych věděla, kde byl Kevin za další rok, dva nebo pět).

Anotace slibuje že „autorka krok za krokem rozplétá složitý případ dětské úzkosti, která u Kevina vedla k neřízené agresivitě“. Můj největší problém s touto knihou tkví v tom, že se právě žádného pořádného rozplétání nedočkáme. V porovnání s Tichou holkou nebo Dračicí a mazánkem je ve Zvířeti Torey tak pasivní, až jsem místy měla chuť na ni zařvat, ať se sakra probere. Od začátku víme, že Kevinovy záznamy jsou neúplné a že vlastně nevíme nic. Jeho chování ale vyloženě křičí, že něco (všechno) není v pořádku, nicméně Torey nadále zůstává klidná a až na dva pokusy zjistit, co Kevin zažil, setrvává u své vyčkávací techniky s pastelkami a křížovkami. To má za následek kolotoč Kevinova zlepšení, zhoršení, agrese, epizod milého kluka a pořád dokola. Na konci knihy jsme svědky Kevinova relativního osamostatnění se, ale ze všeho toho, co jsem přečetla, nemám pocit, že by byl příběh skutečně u konce.

Zvíře není špatná kniha, ale v porovnání s ostatními díly autorky značně zaostává. Má šanci zaujmout čtenáře, kteří se s tvorbou Hayden setkávají poprvé, ale pokud jste jejími častými čtenáři, zřejmě vás neosloví natolik, jako jiné její knihy.

Jsou knihy, které pohladí, zatímco jiné jdou čtenáři proti srsti – přesto se od nich ale nemůže odtrhnout. Jednou z nich je další příběh zkušené dětské psychoterapeutky, tentokrát o teenagerovi Kevinovi, který se na začátku románu... více

Komentáře (0)