Nedobrovolná dovolená ve společnosti psychopata

recenze

Teo Avelar je tak trochu podivín. Žije v bytě se svojí matkou, která je na vozíku. Společnost jim doma dělá matčin největší miláček - retrívr Samson.
Teo tráví hodně času v univerzitní laboratoři, kde při hodinách patologie rozmlouvá se svou mrtvou svěřenkyní. Bere ji jako svou kamarádku a stejně se k ní i chová. Jelikož netuší, jaké bylo její pravé jméno začal jí říkat Gertruda.

Všechno vypadalo stereotypně až do doby než potkal Clarice na párty, kde vůbec nechtěl jít, nicméně nic jiného mu nezbylo, jelikož dělal své matce doprovod.

Clarice je sympatická mladá dívka, ambiciózní studentka, která si umí užívat života. Clarice má v plánu do budoucna psát scénáře, jeden takový má rozpracovaný i nyní. Jedná se o road trip s názvem "Báječné dny," který pojednává o třech kamarádkách vydávajících se po Brazílii, aby potkaly pravou lásku.

Teo je Clarice naprosto posedlý. Začíná si o ní zjišťovat spousty informací a uchýlí se také ke sledování. Když jej Clarice před svou matkou nazve svým přítelem, Teo se naprosto zblázní a začne fantazírovat o tom, jaké by to vlastně bylo, kdyby spolu s Clarice chodili. Jednoho dne vše zajde až tak daleko, že se Teo uchýlí k únosu. Aby nebyl nápadný, tak Clarice nacpe sedativy a narve ji do cestovního kufru, odhodlaný podniknout s ní výlet podle jejího scénáře a získat si její srdce.

Teo postoupil o další krok kupředu. Potřeboval ji nějak umlčet. Zvedl tu knihu z kufru a surově s ní praštil Clarice po hlavě. Byla to jedna Clarice proti druhé Clarice. Uhodil ji ještě několikrát, dokud dívka před ním nezmlkla. Její nehybné tělo leželo natažené na konferenčním stolku. Z rány na krku jí vytékala krev a stékala na několik košil, které byly položené na zemi.

Báječné dny mě nalákaly nejen svou zajímavou anotací, ale také přirovnáním ke Kingovým hororům, které je uvedeno na obálce. Jak jistě víte, tak S. King je mým oblíbeným autorem, takže jsem byla upřímně zvědavá.
Jestli jsem byla s knihou spokojená se dozvíte v následujících řádcích.

Jako první se spolu klasicky podíváme na obálku. Ta je jednoduchá, ale odpovídá ději v knize. Kufr značí cestování, ale také přepravu Clarice.
V knize na nás čeká celkem 32 kapitol, které bych zařadila mezi krátké. Na konci knihy na nás čeká autorova poznámka a nechybí ani závěrečné poděkování.

Kniha měla ze začátku velice slibný rozjezd, Teo byl taková zvláštní postavička, která si vypěstovala vztah k mrtvému tělu ve školní pitevně a po pár stranách se stal posedlý sympatickou Clarice. Říkala jsem si, že by čtení ve stejném duchu, jako na začátku, mohla být opravdová pecka. Opak byl ale pravdou a já jsem se při čtení sice nenudila, nicméně kniha pro mě postrádala jakýsi náboj.

Při čtení si mé sympatie nezískal záporný Teo ani oběť Clarice. I přes to, že se kniha čte úplně sama a díky krátkým kapitolám stránky ubíhají pod rukama, jsem se v průběhu čtení nemohla ubránit pocitu, že celé tohle dílo bylo spíchnuto horkou jehlou. Moc mě mrzel celkový nepoměr v knize, kdy se příběh táhl a pak přišla akce, které bylo více, aby se příběh mohl zase táhnout do další akce.

Co se mi opravdu líbilo, bylo vykreslení Tea, jako psychopata, který se zamiloval do Clarice a viděl jen to, že bude jejím partnerem. Vůbec ho nezajímalo, že Clarice k němu nic necítí a že ji vlastně unesl. On si myslel, že všechno to, co provádí je ku prospěchu věci. Návaly vzteku i nenávist vůči homosexuálům, jistá žárlivost na psa své matky, všechny tyto věci byly popsány naprosto úžasně a tato linka mě vážně bavila.

Závěr knihy byl až zbytečně překombinovaný a i když nechci být za šťárala, tak se v něm objevilo spousta nelogických věcí. Chování Clariciny matky mě zarazilo až do země a neschopnost lékařů odhalit původ zranění mi také přišla poněkud přitažená za vlasy.

Pokud se tato kniha stala hitem v Brazílii, tak tamním čtenářům opravdu stačí asi málo a nebo se jedná o sílu reklamní kampaně. Velice by mě zajímalo, jak a kdo, přišel na podobnost této knihy se S. Kingem a A. Hitchcockem, jelikož toto přirovnání mi přijde vedle jak ta jedle.

Podtrženo, sečteno - jedná se o čtivý příběh, který se ovšem na úplnou TOPku asi nevyšvihne. Za sebe můžu říct, že nenadchne, ale ani neurazí. Jedná se o průměrný thriller, ideální na poklidné odpoledne nebo dovolenou.

Teo Avelar je samotář. Žije se svou invalidní matkou a svým psem, nemá mnoho přátel a většinou rozmlouvá jen s mrtvolami v univerzitní laboratoři. Dokud nepotká Clarice. Spontánní, exotickou, ambiciózní studentku, která právě píše... více

Komentáře (0)