Není historie jako Historie...

recenze

Představte si svět vedle světu. A to něco mezi nimi. Měly byste strach z toho, jaký jaký jiný svět se skrývá za neviditelnými dveřmi našeho světa? A chtěli byste to vůbec vědět? Mackenzie to ví. Ví, co se skrývá za obyčejným světem, za Vnějškem. A taky ví, co je to něco mezi světy. Co víc, jako jedna z několika vlastní klíč ke dveřím té záhadnosti, kterou nevidíme a nikdy ani neuvidíme. Děda ji na to připravoval, na to, jak se dostat do Úžin, kde mrtvé duše lidí, Historie, bloudí, kříčí, tloučou do zdí a hledají klid, která samy nenajdou. A právě Mackenzie je ta, která je má svést z nepřdvídatelného rozcestí a za zavést je tam, kde budou mít klid, tam kde mají navěky věků odpočívat neprobuzeny a nerušeny. Do Archivu. Na místě, kdo to vypadá jako stará knihovna, kde ale vedle se místo knih leží Historie a kde by měly mít svůj zasloužený posmrtný klid. Ale právě Archiv je zároveň místem, kde je poslední dobou největší hluk a mrtví se začínají probouzet...

Archiv je velmi zvláštní kniha, jak svým námětem, jenž vyplývá z anotace, tak tím, co se skrývá uvnitř. Krom faktu, že autorka vytvořila vedle tohoto světa, kde žijeme, další svět plný Historií, o kterém nikdo neví, a který se zdá na první pohled trochu předvídatelný, se do všeho přidávají další záhady. A ty celou předvídatelnost pokládají lopatky.

Mackenzie a její rodina se po smrti jejího bratra, kterého velmi milovala, odstěhovala. S těžkým a stále bolavým srdcem po ztrátě bratra se dostala na nové místo. Do nového, velmi starého bytu, kde mezi ostatními nájemci nejsou sami. Cesty, které podniká do Úžin však mnohdy nekončí pouze záhranou uniklých duší. Nýbrž návštěvou Archivu za Historií, kterou by měla nechat raději milosrdně spát. Ale to je pro její bolavé srdce příliš těžké. Nakonec se ukáže, že někdo, kdo má více než obyčejné postraní úmysly, jsou právě tyhle nepovolené návštěvy učinná zbraň na to Mackenzie zničit, protože ona je ta, která neumí nechat minulost psát.

Archiv má opravdu hodně dobrý nápad a zápletka mě také docela překvapila, protože něco takové jsem nečekala. Vlastně jsem před čtením ani moc nevěděla, co čekat a to je to možná důvod pro mé překvapení. Na druhou stranu si nejsem úplně jistá, jaký pocit z knihy celkově mám. Příběh je opravdu originální a smyčky, které autorka vytváří jsou záludné a to čtenáře povzbudí ke čtení. Ale tak, jak jsem doufala, že mě kniha rozdrtí na konci, tak mě nerozdrtila. Zdálo se mi, že celý nápad někam zmizel. Nejsem si jistá, jestli to je jenom můj pocit, ale jakoby se autorka bála zakončit Archiv nějak trochu víc dramatičtěji a nepředvídatelněji.
Někeré části z knížky bych úplně vypustila, párkrát jsem se úplně ztratila ve změti slov. Svým způsobem jsou tam některé pasáže poněkud zbytečné.

Nicméně Archiv má své kvality a pozitivita. Velmi se mi líbí moudrost, která vyzařuje z rozhovorů, které Mackenzie vede se svým dědečkem. Příběh na mě působil i mysteriózně a záhadně. Tajemně a občas jsem z něj měla husí kůži. Victoria to měla dobře vymyšlené, našla si námět, který je originální a neokoukaný, se kterým se dá pracovat a který by mohl čtenáře zaujmout. Což se myslím stalo. Ta zajímavost celou knihu dá se říct předchází. Postavy byly vymyšleny také dobře, v jednu chvíli jsem trochu bojovala, kterého chlapeckého představitele mám raději nebo na jaké straně jsem. Ale myslím, že svého vítěze jsem si našla. Za to Mackenzie mi byla místy nepříjemná, trochu zpátečnická a zvláštní. Ale i když Archiv skončil trochu poklidněji než jsou doufala a v některých věcech mě spíše zklamal, pocit který ve mě zůstal je myslím dobrý. Protože na druhý díl jsem velmi zvědavá.

Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie. Šestnáctiletá Mackenzie Bishop... více

Komentáře (0)