Není úniku

recenze

Není úniku (2023) / EvikU.

Četla jsem od aurorky zatím jen Kořist, která je samostatná kniha. Autorka si umí hrát s postupným napětím. Kniha se střídá vyprávěním minulost vyprávěním osob, které byli později vyšetřované jako oběti. A přítomnost z pohledu dvou vyšetřovatelů Týra a Karó se soudní lékařkou Idunn.

V minulosti je vyprávění Sóldís, která si práci na odlehlém statku vybrala po rozchodu s přítelem. Nemá bydlení a starost o dvě mladé holky a pomoc v domácnosti se zdála jako dokonalá práce. Potřebuje napsat diplomovou práci a tam by s ní mohla pohnout. Klid, samota, sníh,...jenže jen do té doby, kdy se tam začnou dít divné věci.

Občas se něco ztratí, něco je dané jinde a nebo zavřené dveře jsou náhle otevřené. Když začne i vyhrožování v podobě nápisu na ruce nebo ve vánici na okně, je Soldís rozhodnutá statek opustit. Už tak má nervy na dranc a majitelé nechtějí volat policii

Trochu mi chybělo uprostřed knihy více vyšetřování. Trochu se to táhlo, takový místy nijaký. Potřebuju trochu více akce. I kdyby to vyšetřovatele navedlo na špatnou cestu, tady to tak nějak pořád plynulo poklidně v jasně danou věc. Proto si myslím, že proškrtáním stran, aby jich bylo o 100 míň by knize jen prospělo.

Závěr byl ale drsný a děsivý. Fuj. Ale i tak mi vadilo, že už víme. Věděli jsme, že jednotlivé postavy nepřežily a tím mě to jako čtenáře připravilo o wau efekt. I tak jsem si čtení užila, autorka psát umí.

Studentka pedagogiky Sóldís potřebuje po rozchodu rychle najít nové bydlení a práci, a tak s nadšením přijme místo soukromé učitelky dcer bohatého páru obývajícího luxusní sídlo v odlehlém, zapadlém koutě západoislandského venkova... více

Komentáře (0)