Neobyčejné příběhy obyčejných lidí
recenze
Hádej, můžeš jednou (2018)
/ ZuzaBalcarku
Kniha -Hádej, můžeš jednou- mě zaujala nenápadnou, ale vkusně zpracovanou obálkou, která na mě nekřičela obrovskými písmeny: "Kup si mě!"
Lákavě zněla také anotace, slibující neobyčejné příběhy obyčejných lidí.
Přečetla jsem během víkendu a musím říci, že anotace nelhala. Kniha mě náramně bavila a čtení jsem si užila.
Sbírka obsahuje osm povídek: nelehký a nevděčný to žánr. S největším úskalím, pointou, se autorka vypořádala se ctí, příběhy mají dobrou stavbu a nejen to, každý z nich by se podle mě klidně mohl stát základem pro novelu, román, či dokonce filmové zpracování.
Povídky jsou nápadité a různorodé, některé humorné (nutno vyzdvihnout výtečnou crazy povídku o záměně dvou žen), jiné vážné, až dojemné (příběh o šikanované dívce nebo povídka o chlapci, který si od Ježíška přeje tátu).
Již úvodní povídka -Plyšový medvěd- zaujme lehkostí psaní, jistou ironií a smyslem pro nadsázku - styl, kterému autorka zůstává věrná až do konce.
V povídkách je patrná snaha poukázat na skutečné životní hodnoty, to je v dnešní době chvályhodné. Leckdy se však nevyhne jistému klišé (autonehoda). Ve výsledku to lze odpustit, protože povídky přes jisté stereotypy výborně fungují.
V několika povídkách se objevuje velmi zajímavý motiv nadpřirozena, díky němuž postavy zažívají situace hraničící s fantasy (dvě ženy si vymění životy, osamělá učitelka dostane šanci přepsat svou minulost). Toto nadpřirozeno se nakonec zcela prozaicky vysvětluje, tudíž povídky se vrací do škatulky společenské prózy, a ne sci-fi.
Občas se text pokouší o filosofický přesah: "Jiná minulost nemusí znamenat lepší přítomnost". Škoda že takových míst není v knize více.
Ze stylistického hlediska není co vytknout, povídky jsou čtivé, na debut psané zručně, vyváženě se střídají krátké věty a rozvitá souvětí, vyprávění a dialogy, potěší zajímavé slovní obraty. Postavy se mi zdají plastické, jsou formovány svými životními příběhy a podle toho se chovají a mluví. Každá z nich je jiná: sebestředná modelka, která kariéře obětovala vše, sukničkář, který má vše "na háku", zoufalý muž v exekuci, šikanovaná dívka, osamělá profesorka, jež touží restartovat svůj život a další.
Všichni dospívají k určitě sebereflexi v rámci toho, co jim omezený povídkový prostor dovoluje.
Dialogy jsou plně funkční, každá replika tu má své místo. V současné literatuře, kde jsou rozšířeným nešvarem tzv. provozní dialogy, přepisy telefonátů a prázdné tlachání, je toto příjemným zjištěním.
Trochu mě mrzelo, že povídky nemají žádnou propojenost, to je podle mě škoda.
Ve výsledku je -Hádej, můžeš jednou- velmi zdařilá prvotina, která rozhodně stojí za přečtení.
Hádej, můžeš jednou
Kateřina Castañeda
Soubor povídek je debutem mladé české autorky, která svou pozornost soustřeďuje na zdánlivě obyčejné lidské osudy – rozvedená žena s dcerou, zadlužený mladý muž, stárnoucí modelka, nespokojená novomanželka, osamělá samoživitelka, ... více
