Nespravedlivost ovládá náš svět

recenze

Autor: Alexandre Dumas
Originál: La tulipe noire
Vydání: Pevná vazba s přebalem
Nakladatesltví: Knihy Omega
Počet stran: 208

Je všechno, co učiníme, spravedlivé? Máme právo k odsuzování? K nespravedlivému odsuzování? K ničemu takovému právo nemáme, ale stejně to děláme. Když nám někdo něco řekne, věříme tomu, aniž bychom si situaci ověřovali. A co když někoho naší nespravedlností uvrhneme do špatného světla a on je nevinný? Bohužel naše činy nejdou vrátit, nýbrž ještě stále žijeme v galaxii, kde si nejde pohrávat s časem.

Stejnou pointu má i jedno z nejslavnějších děl francouzského spisovatele Alexandra Dumase. Příběh Černý tulipán je o muži, který svůj život zasvětil pěstování tulipánů. Jeho poměrně reálným snem bylo vypěstovat černý tulipán, jenž by nesl jeho jméno.

Narozdíl od jeho závistivého a nepřejícného souseda Boxtela mu na penězích nezáleží. Na tehdejší dobu v 17. století byl on a jeho příbuzní velmi dobrého postavení. Cornelius van Baerle, bývalý lékař a hlavní postava našeho příběhu, má kmotra, Cornelia de Witt, jenž je hned na prvních stránkách knihy brutálně zabit lidem za velezradu. Zdivočelý národ umlátí i Johana de Witt, který se pokoušel svého bratra zachránit před popravou.

Ještě před zatčením Cornelia de Witt si bratři ke svému kmotřenci, van Baerlemu, schovali jisté dokumenty, které měly zůstat v tajnosti. Zlomyslný soused, jenž pozoruje každičý van Baerleho krok, pěstitele udá. Cornelius van Baerle je osočen ze spoluviny a odvezen do stejné věznice, ba i cely, jako jeho kmotr, v nizozemském Haagu.

Jeho kmotři mu před popravou posílají dopis, jenž ho zbavuje jakékoli spoluviny na velezradě. Když pěstitele přichází zatknout, zasněný van Baerle do dokumentu však ve spěchu zabalí své cibulky černého tulipánu, které si pracně vypěstoval.

O pár dní později má být popraven, proto své vzácné cibulky předává žalářníkově dceři, Róze, která se k němu a jeho zesnulým bratrům zachovala velmi ušlechtile.

V minutě, kdy má být nevinný van Baerle popraven přijíždí princ Oranžský.

Přiznám se, že jsem se před čtením Černého tulipánu, ještě nesetkala s žádnou z Dumasových knih. A to jich je požehnaně. Především jsem se setkávala s filmy, jenž byly natočeny na motivy jeho knih. Vždycky jsem měla Tři mušketýry moc ráda, ale pak přišel den, kdy je znovu (po milionté) dávali v televizi a mě nebavili. Nikdy mě však nenapadlo se podívat na film Černý tulipán. Ani jsem netušila, že existuje, za což jsem ráda, nýbrž kdybych film viděla jako malá, nejspíš bych si tuto knihu nevybrala jako recenzní výtisk. Příběh by mi přišel moc ohraný a nudný, ale mýlila bych se.

Od začátku knihy jsem nevěřícně hltala stránku za stránkou a nemohla uvěřit, že je někdo schopen toho, co udělali pobláznění lidé bratrům de Wittovým. Od začátku až do konce příběhu jsem neskutečně fandila Corneliovi a jeho třem vyjímečným černým tulipánům.

Popravdě řečeno, nečekala jsem, že kniha od Dumase bude takto poutavá a nenročná. Příběh je poměrně jednoduchý, místy komplikovaný, ale rozhodně ne nesmyslný.

Pokud se do Černého tulipánu vžijete, vyvolá ve vás zajímavé pocity, díky nímž se budete sami sebe ptát "Jak je tohle možné?" a nebo pouhé "Proč?".

Myslela jsem si, že Černý tulipán bude kniha, která bude mít hlubokou dějovou linii až do konce příběhu, což jsem ale myslela špatně. Děj se asi v polovině knihy zpomaluje a stává se méně zajímavým, později se však znovu vrací do dříve zajetých kolejí a je více čtivý.

Jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla, našla jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek i paradoxů, které bych asi těžko hledala.

Černý tulipán je klamně jednoduchý příběh a nejkratší z nejznámějších románů Alexandra Dumase st. Je zasazen do prostředí Holandska roku 1672 a je chápán jako nadčasová politická alegorie, která čerpá z historie násilí a zločinů a... více

Komentáře (0)