Nikdy nic není zapomenuto...

recenze

Tahle kniha mě zaujala na první pohled....svojí obálkou. Ty barva - modrá, zelená a bílá - ve mě evokují letní den. A k tomu, dvě holčičky sedící u moře. Prostě krásné dětství a léto....Musím se pousmát nad popisem - milostný příběh a psychologický thriller. Hned na úvod konstatuji - není to ani jedno.

Je to příběh o tom, že co se stane v dětství, ovlivní celý další život.

ISOLTE a VIOLA, dvojčata, která mají jenom matku, alkoholičku, žijící na samotě u lesa. Okolí je považuje za podivínky, protože je jejich matka nevychovává, respektive vychovává tak zvaným free stylem ala hippies.

Jednoho dne potkají dva kluky, taky dvojčata. Stane se z nich nerozlučná čtverka, která tropí různé lumpárny.
Jednoho dne se něco stane.....

Dospělá ISOLTE je úspěšná v kariéře i soukromém životě. Jediné co ji kalí radost je VIOLA, ze které je anorektická troska, balancující mezi životem a smrtí v nemocnici.

Proč? Co se tenkrát v lese stalo?
Příběh je vyprávěn ve dvou rovinách, dnes a kdysi. Časová linka se neplete a příběh jednoduše plyne. Co vás nutí číst dál a dál, je zvědavost. Co se stalo?
Kniha nemá moc dobré hodnocení, ale já si nemyslím, že je úplně špatná. Jen je zdlouhavá, některé úseky zbytečné, ale příběh, jako takový, je dobrý.

Průměrná kniha, u které si po přečtení řeknete: "Ach, jo. Život není peříčko"
A zapomenete na ni.

" Když lidé zemřou, přijdete o to, jak vás milovali. Přijdete o to, jak vás viděli.

Isolte a Viola jsou dvojčata. Jako děti byly neoddělitelné, ale dospěly ve dvě naprosto odlišné osobnosti: Isolte je úspěšná novinářka pracující pro módní časopis, zatímco Viola je zoufale nešťastná a už léta bojuje s anorexií. Co... více

Komentáře (0)