Nikdy tě neopustím

recenze

Další parádní počin z pera Nory Roberts. Upřímně jsem vůbec nečekala, že ji přečtu tak rychle. Dva dny, dva zátahy jako nic.

Kniha začíná rokem 1806, kdy je ve svůj svatební den zavražděna Astrid Pooleová a s posledním dechem svému novomanželovi slíbí, že ho nikdy neopustí. Dále přeskočíme do současnosti. Grafička Sonya se dozvídá, že její zesnulý otec měl bratra, dvojče, který jí odkázal svoje viktoriánské sídlo. Jakmile Sonya dorazí na místo a zabydluje se, zjistí, že se sídlem není něco v pořádku...

Jedná se o zajímavou duchařinu s rodinným prokletím, správnou atmoškou i příjemnou romantickou linkou. Řekla bych skvělé čtení na podzimní večery.

Sonya je sympatická, přátelská a šikovná grafička, která si umí lidi získat. Má taky kolem sebe fajn partičku. Ehm nejen lidí. Samozřejmě je tu ale i někdo, kdo se snaží škodit, zastrašovat a celkově otravovat život. Je to tak zvláštně vyvážené, na jednu stranu příjemné, milé i vtipné a pak je tu ta pochmurná, zlá i smutná strana.

Příběh je hezky napsaný, čte se opravdu lehce a dokáže člověka vtáhnout. Hned jsem si říkala, že bych v takovém baráku, který je skoro do detailu popsaný, chtěla taky bydlet. No a co, že v něm tak trochu straší...

Na konci čekala teda pěkná zrada, ono to totiž není standalone, jak jsem si myslela.

1806: Astrid Pooleová se v den své svatby stane obětí vraždy a s posledním dechem slíbí novomanželovi, že ho nikdy neopustí. Současnost: Grafička Sonya se s úžasem dozvídá, že její zesnulý otec měl bratra, dvojče, který jí odkáza... více

Komentáře (0)