No kdopak se nám to probudil?!

recenze

Už je tady zas (2013) / LemonCake

Jestli chcete číst knihu, u které celou dobu, co ji budete číst, nebudete vědět, co si máte vlastně myslet, mohu vám doporučit právě tuto. Timur Vermes v ní rozehrál koncert rozdílného vnímání reality, který častokrát jde až na samou mez společenské únosnosti.
Na začátku knihy se Adolf Hitler probudí v téměř opuštěném areálu uprostřed moderního Berlína a vydává se znovu objevovat svět a jeho pro něj opravdu netušené možnosti. Soudobá německá (ale potažmo celá západní) kultura je viděna očima muže se zkušenostmi jednak předválečnými a jednak vůdcovskými, a tudíž běžnému životu v kterékoliv době značně vzdálenými. Kombinace obojího vede k nepřetržitému sledu nedorozumění, z nichž mnohá mě donutila smát se nahlas na veřejnosti.
Jiná mě zase donutila přemýšlet o tom, co je ještě vtipné a co už ne. Tato linie je ostatně jedna z hlavních v celé knize. Hitler díky svému vystupování, které dnešním Němcům připadá humorné, získá šanci uplatnit se v zábavním průmyslu a stává se hvězdou humoristického televizního pořadu. Zatímco se jeho diváci skvěle baví politickou satirou, on vše myslí naprosto vážně. Právě jeho vážnost a přesvědčení o svém "světonázoru" dokonce mnohokrát způsobí, že ho ostatní lidé berou jako bojovníka proti rasismu a xenofobii ("téma Židé není legrační"). Je obdivuhodné, jak si autor dokáže hrát s faktem, že jedna věc, viděna z různých úhlů, může působit naprosto odlišně. A jak nebezpečné tyto rozdíly mohou být.
Zajímavým etickým problémem jsou okamžiky, kdy Hitler kritizuje aspekty společnosti, které plno z nás považuje za problémy (nadužívání mobilních telefonů, zmanipulované zprávy v médiích, neochota dnešních politiků převzít zodpovědnost, nemožnost dovolat se spravedlnosti soudní cestou a pod.). Je těžké, alespoň pro mě, přistihnout se při souhlasu s některými Hitlerovými názory, a to i když jde o románovou postavu.
Autor nezapomněl ani na Hitlerovo osobní kouzlo a řečnické schopnosti. V jednu chvíli dokonce dokáže přesvědčit židovskou babičku své, že není nic špatného na tom, když pro něj její vnučka pracuje. A to i přes to, že všichni z babiččiny rodiny zemřeli v koncentračních táborech. Což je trochu děsivé, zvlášť když si člověk uvědomí, že podobné situace nejsou nereálné.
Jednou z nejveselejších stránek knihy jsou střetnutí Hitlera s dnešními pravicovými radikály. Ti samozřejmě mají do Hitlerovi představy radikalismu hodně daleko a on se jim to rozhodně nebojí dát najevo. Aneb jak při odchodu z jejich sídla podotkne k čekajícím novinářům: "Tady není pro slušného člověka místo".
Rozhodně jde o satiru nejhlubšího rázu. A nádherně zamotanou. Je jasné, že se autor rozhodl kritizovat německou společnost. Nechal tak svými ústy promluvit baviče Hitlera. Ten však, i přes nepochopení většiny svého publika, myslel vše vážně. Myslí tedy vše vážně i Timur Vermes?

Co kdyby Hitler v roce 1945 nespáchal sebevraždu, ale jen usnul? A co kdyby se probudil roku 2011? Jak by se asi tvářil a našel by v našem světě spojence, kteří by ho podpořili? Od těchto otázek se odvíjí román německého spisovate... více

Komentáře (0)