O překonávání strachů

recenze

Dominika má hodně strachů, ale ví, že se jich zbaví jediným způsobem. Překonáním. Vydává se proto do Jižní Ameriky, aby ji celou projela na své nejoblíbenější motorce Zoomerovi a to úplně sama. Po cestě potkává milé a ochotné lidi, ale i zloděje a podvodníky. Dominika to ovšem ani přes dvě návštěvy nemocnice, několik poruch a několik nemilých poznatků a setkání nevzdává a ve své cestě k překonání vlastních strachů pokračuje dál.

Abych pravdu řekla, prvně jsem byla z knihy unešená. Obálka, malé kresby, ozdobné nadpisy a poučky v knize mě překvapily a nadchly. Dokonce i Dominiky styl psaní mě nadchl, i když to není paní Spisovatelka s velkým S, tak musím říct, že se kniha četla snadno. Občas sice pokulhávala v některých popisech a naprosto mi v knize chyběl popis krajiny a měst, ale to by se ještě dalo odpustit.

Překonávání strachů je jedním z hlavních motivů knihy. Dominika měří pouze 150 centimetrů a její motorka je ještě menší, na cestě má ovšem ujet přes 11 tisíc kilometrů, už to značí, že má obrovskou odvahu. O její odvaze, a možná lehkém bláznovství, se dozvídáme i později, když překoná několik nemocí a nechá si u místí zubařky dokonce i opravit zub.

Dominika Gawliczková nebo Ladislav Zibura? Oba dva mají naprosto jiný styl, ale stejně si myslím, že se dají srovnat. Oba dva se řadí mezi poměrně nevšední cestovatele, kteří se o svých cestách rozhodli napsat stejně tak nevšední cestopis. Ladislav píše mnohem více s humorem, přespává často u místních a píše hlavně o nich. Za to Dominika píše mnohem vážněji, věnuje se tomu, co o místních říkají lidé u nás, před čím ji varovali a jaká je skutečnost. Zmiňuje i okrajové lokality a města, kde nesmíte chodit s mobilem v ruce, nejlépe ho u sebe nemáte mít vůbec. Dominika píše knihy se vším všudy, ale řekla bych, že zapomíná na zábavu. V knize se jí téměř vůbec nevěnuje, i když tam nějaká je, tak negativní pocit z jejích zážitků převládá.

Kdybych si měla vybrat, kterého autora si přečtu znovu, tak volím Ziburu. I když i k němu mám své výhrady, tak mě jeho knihy baví více. Ale třeba si Dominika ještě polepší, podnikne další šílenou cestu a napíše o ní.

Knihu bych určitě doporučila všem dospělým, jakéhokoli věku. Myslím, že Dominika napsala knihu, která bude zajímavá jak pro prarodiče, tak pro mladé dospělé, kteří právě dokončili školu a chtějí se nechat inspirovat.

Za knihu děkuji ereading.cz
Poki z deny-el-infian.blogspot.com

Velká cesta malé motorkářky. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se z... více

Komentáře (0)