Ohnivý anděl

recenze

Ohnivý anděl (2013) / Safienka

Od té doby, co vydal Stieg Larsson své tři bestsellery, tak se s nimi všechno srovnává. Možná až zbytečně je i toto dílo přirovnáváno stejně. Zbytečně proto, protože má svoje kouzlo a svůj náboj, který není potřeba srovnávat. Tato kniha, toto dílo, je naprosto skvěle napsáno a má moc čtivý děj!
S autorkou, Yrsou Sigurdardóttir, jsme se mohli setkat už několikrát. V ČR vyšly celkem 4 další knihy, ke kterým se určitě vrátím. Nechápu, jak jsem si je mohla nechat ujít.
Možná by se dalo říct, že se na pultech objevila další severská kriminálka, ale nyní to stojí opravdu za povšimnutí. Nejprve musím přiznat, že mě kniha oslovila hlavně díky své úžasné obálce. Až teprve poté jsem si šla přečíst, o čem vlastně je. Lehce se mi do příběhu vyhořelé dětské léčebny nechtělo, přeci jen mám radši veselejší knihy, ale nelituji. Vůbec!
Po otevření první strany Vás čeká duchařina, při které vstávají chlupy hrůzou. Duše zemřelé dívky, ponurý téměř osamělý dům, mrznoucí okna, bytost, kterou vidí jen malý chlapec. Ještě teď je mi z výborného popisu úzko. Každopádně, aby to nevypadalo, že dílo bude pouze hororové, tak nebude. Těchto strašidelných momentů je v knize pouze několik.
Do děje přichází Tóra, mladá právnička, kterou čtenáři znají z předešlých knih. Já se s ní seznamuji prvně, ale to vůbec ničemu nevadí. Mladou ženu si najme opravdu nechutný a zvrhlý mladík, který chce obhájit nevinu odsouzeného Jacoba, mladíka s Downovým syndromem. Tyto dvě postavy spolu žijí v nápravné léčebně, kam jsou po svých prohřešcích přemístěni.
To, že se děj pohybuje právě v takovýchto prostorech dodává všemu napětí z neočekávanách zvratů. Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já jsem vždycky čekala nějakou zrádnost.
Starý případ, který byl odložen do vyřešených, se ale opět otvírá a Tóra se pokouší odkrýt pravdu. V pátrání ji pomáhá přítel, který díky hospodářské krizi na Isladnu nemá práci. V mnoha chvílích se stane důležitou pomocnou rukou a druhým uchem.
Před několika lety, kdy se tragická událost stala, se zapomenulo na mnoho nepřesností a nejasností a díky několika osobám se případ rychle uzavřel. Dloubání v již zahojené ráně není tedy nic příjemného. Tóra má ale bystré smysly a snad mohu prozradit, že na to správné příjde. Bohužel tedy až skoro na konci – až v posledních kapitolách se dozvíte pravdu i Vy.
Můžete domýšlet, dedukovat a odhadovat, kdo by tak mohl být za vraždou postižených dětí v léčebně. Co se tam dělo přes den, natož v noci? Opravdu jsou všichni tak nevinní, jak tvrdí? Proč jsou na všech obrázcích tytéž osoby a totéž číslo?Kdo posílá záhadné SMSky? Otázek se v průběhu vynořuje čím dál víc. Přesto mi přišlo, že konec byl najednou takový krátký, málo úderný, s menším dílem nervozity.
Jsou ještě dvě věci, které bych chtěla dodat před úplným koncem. První je seznámení s postavami hned na začátku knihy. Autorka zde vypsala postavy a k nim dodatky, co v příběhu představují. Opravdu skvělý pomocník! Ještě téměř v půlce jsem se k tomuto seznamu vracela. Možná to ocení stejní zapomnětlivci jako já. Druhou věcí je nezvyklé tykání v celém příběhu. Nemohla jsem si na to zvyknout. V některých zemích jsou zvyklí na osobnější styl oslovování, přesto mi to nešlo přes pusu ani oči a já tomu nepřivykla. Každopádně nic to nemění na tom, že si mě tato kniha získala a já jsem nesmírně ráda, že ji mohu mít ve své knihovně!
Třikrát ano. Doporučuji.

Jaké hrůzy se děly za zdmi ústavu pro postižené, který lehl popelem? Nejlepší příběh od dob Přeletu na kukaččím hnízdem Islandská odpověď na Stiega Larssona! Detektivní thriller charakterizovaný slovy „žhavé smrtící plameny, ledov... více

Komentáře (0)